Všechny charakterizuje podíl financí a faktické moci jednotek federace na celostátních příjmech. Jejich toky řídí federální centrum. EU se snaží o kombinovanou formu federalismu, možná i novou, nikde neprověřenou. Proto stojí za to sledovat osud návrhu na federalizaci Ukrajiny. Podle mého hodnocení k federalizaci Ukrajiny nedojde. Nedojde k ní ani v EU, nebudou-li občané zle podvedeni. Proč?

Na příkladu unitárního státu, jakým je ČR (kde se všechna zásadní rozhodnutí přijímají na centrální úrovni, a jsou paradoxně na hony vzdáleny liberalismu) lze odpovědět a přesvědčivě dokázat praktickou nemožnost udržet si již tak omezenou státní suverenitu. Proto se unitární státy chovají tak, jak se chovají, a vyhýbají se otázkám liberálního typu: Co se stane a co budeme dělat ve světě konkurujících si spojenců a nově vytvořených nepřátel, rozpadne-li se EU? Nebo, stane-li se EU ještě více závislá na USA, než je tomu dnes? Bude-li se studená válka mezi USA a ČLR odehrávat v EU, jak se to rýsuje na horizontu? Jak se bude česká kotlina chovat v situaci, kdy SRN zůstane v poníženém vztahu k USA na další desetiletí, a USA se nebudou ptát, zda mohou rozmístit atomové zbraně tam nebo někde jinde? Nejde jenom o atomové zbraně, ale o již započatou válku v kosmu. Ta již v tichu začala. A představuje nová a větší nebezpečí než bomby a terorismus. Proto nemůže uškodit zamyslet se například nad aktivní účastí dvou společností SRN v projektu USA tzv. čištění satelitů.

Jaká řešení výzev spojených s válkou v kosmu můžeme očekávat, až generace sněhových vloček zaujme klíčové mocensko politické pozice a bude muset konat s utajenou a tradici oddanou elitou, které nesahá ani pod kotník? I zde je na čase pro politické strany a hnutí u moci, dříve než zcela zmizí v opozici nebo v archivu, a novice v čekárně na vstup do budov moci, včetně tzv. think-tanků začít nabízet konceptuální řešení. Ukotví-li se totiž monolog kvůli neschopnosti mladé generace vést dialog s představiteli utajené elity, světu bude vládnout globální diktatura. Je zcela jedno, na jakém principu bude založena.

Starým ani mladým se totiž již nepodaří oživit umírající hospodářský a politický systém. To přesvědčivě dokázal poslední summit G7, spor s Brazílií ohledně pomoci s tušením požárů a brexit, abych jmenoval tři příklady. Proto stojí před mladou generací komplexní výzva: Uvědomit si, že základem abstraktní představy je nepředstavovat si nic konkrétního. Nic víc, než to, s čím zrovna opravdu pracujete a s čím to – zcela všeobecně – souvisí.Přitom je jedno, že ještě před chvílí se jednalo o počet jablek a švestek a za chvíli se bude používat stejná rovnice pro něco úplně jiného. V tom je to kouzlo matematiky. Ta se má stát maturitním předmětem za deset let. Tedy v době, kdy generace, především západních sněhových vloček nebude schopna představit si východní část Planety a kdy z Evropy bude skanzen. V tomto živém muzeu přírody, architektury a lidí neznajících kulturu a hodnoty návštěvníků nebude možné nabídnout hodnocení, ani srovnání. Představitelé generace sněhových vločekjiž u moci (Hřibové, Kolářové & Co) a jim podobní (Minářové& Co) budou představovat západní příklad neřešeného paradoxu mládí a ničením památníků, přepisováním historie a agresivitou bez špetky trpělivosti, o strategické trpělivosti nemluvě, budou nadále dokazovat svoji hloupost, snižovat vstupní cenu a zájem o prohlídku skanzenu.

Popsaný paradox spoluvytvořil politický a hospodářský liberalismus a neregulovaný lineární technologický vývoj. Jeho působení se prezentuje již delší dobu. Přesvědčivé důkazy komplexity rizika a paradoxu generace sněhových vloček nabízí nejenom ČR, Ukrajina, Polsko, ale i USA, ČLR a RF. Pro snazší pochopení neuškodí trochu americké historie a tři příklady ze současnosti: Ukrajina, Polsko, EP.