Ve svém příspěvku pro PL (9. 3.) Jan Schneider píše, že premiér Babiš nasadil – použijeme-li cyklistickou terminologii – k trháku a návštěvou Bílého domu se vzdálil svým politickým souputníkům, ale i protiputníkům. O tom, jak zmátl mnohé mediální glosátory, není možno dostatečně poreferovat, protože zmatek ještě asi poroste. Souhlasím, že zmatek poroste, vynechávám vědomě – ještě asi. Proč?

Americká administrativa, včetně CIA a desítky dalších zpravodajských služeb ví s pravděpodobností hraničící s jistotou o nás, premiéru Babišovi, včetně obvinění, EU a EK mnohem více, než se můžeme dovědět z masových médií. To má své výhody a nevýhody. Proč? Protože ve skutečnosti nemůžeme na obsahu a formě amerického vědění nic měnit. Proto bychom se měli s touto skutečností smířit. Tím i s nadějí mající hodnotu nuly, že český stát dostojí symbolu lva (ve svém znaku), a vejde do trojice: America First, Deutschland zuerst a ČR (opět) veliká. USA se nikdy nebudou radit s ČR, koho strašit, kousnout nebo sežrat. Pro odůvodnění uvádím tři analogie z USA.

Doyen amerického tisku a bývalý vedoucí redakce New York Times, John Swinton (1829 – 1901) pronesl v roce 1880 v newyorském tiskovém klubu následující: Cosi takového jako nezávislý tisk do dneška v dějinách světa neexistuje. Víte to vy a vím to i já… Jsme nástroji a vazaly bohatých mužů za scénou. My jsme panďuláci, oni tahají za provázky a my tancujeme. Náš talent, naše schopnosti a celý náš život je majetkem jiných lidí. Jsme intelektuálními prostitutkami.