Příspěvky zveřejňované na serveru Seznam, které mi někteří příznivci posílají s prosbou okomentovat je, nečtu. S regionem Centrální Asie jsem se prvně seznámil před cca 40 lety, později v rámci přípravy na pracovní pobyt v regionu. Před 31 roky jsem pracoval v Biškeku, založil Koordinační kancelář TACIS EK a byl jejím vedoucím do naznačení do funkce osobního poradce dvou premiérů se smlouvou s EK. S ex-prezidentem Kyrgyzstánu Askar Akajevič Akajevem (1944) jsem se setkával pravidelně většinou ve dvou, s ex-prezidentem Nursultan Abišuly Nazarbajevem (1940) nepravidelně.

Mnoholetá účast v Eurasijském ekonomickém fóru Astana, které spoluinicioval bývalý rektor Uralské státní ekonomické univerzity v Jekaterinburgu Michal Vasijevič Fjodorov (1951), na které jsem mj. přednášel podobně jako na státní univerzitě Al-Farabi v Almaty a jinde, různé dotazy a prosby delegace EP a jiných evropských institucí, včetně návštěv a jednání v čínském Urumči, hlavním městě dnes západem kritizované Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, mně dovolili obohatit se oficiálními a neoficiálními informacemi, dojmy a zkušenostmi, které v současné EU včetně české kotliny paradoxně nikoho nezajímají.

Co se týče hodnocení dění především v Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu a samozřejmě i severozápadu ČLR dovoluji si doplnit aspekty, které jsem vědomě podrobněji nepojednával v příspěvcích: Turecko, Olympijské hry v ČLR, již zmíněná Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang a jednání RF s USA a NATO, bez EU. Zkušenost a vývoj v regionu mi dovolují tvrdit, že v Kazachstánu se jedná o pokus zabít dvě mouchy jednou ranou: velmi šikovně, poměrně účinně a především načasovaně, aby se jednalo o běh na delší trať (pro RF) nehledě na to, zda se podaří rychle uklidnit a vzít plně pod kontrolu situaci a dobře organizované demonstrace.