Za jedenáct dní se v Itálii bude konat referendum o ústavních změnách, které mohou, ale také vůbec nemusí ovlivnit současnou politickou situaci. Celá záležitost okolo referenda je přitom velmi komplikovaná a vyžaduje detailní znalost zákoutí italské politické scény a ústavního systému, aby si člověk udělal představu, jaký dopad na tuto zemi může mít eventuální ANO či NE v praxi. To nicméně nebrání investorům-spekulantům v tom, aby svoji pofiderní nejistotu manifestovali tím, že prodají italské vládní dluhopisy. Ty se nyní po mexickém pesu, které co do tržních spekulací hrálo ústřední roli při amerických volbách, staly ideálním nástrojem k tomu zaspekulovat si proti integritě eurozóny. Přestože totiž ECB skupuje masivní objemy vládního dluhu, v eurozóně zůstává dluh obchodovatelný na sekundárním trhu stále velmi likvidní, a tak se proti němu snadno spekuluje. Není tedy divu, že tzv. kreditní prémie u italských dluhopisů s delší splatností rostou a už jsou na nejvyšší úrovni od přelomu roku 2013/2014.