Ohlédneme-li se přitom rok zpátky a podíváme se na to, jaké byly inflační předpovědi pro konec roku 2014, tak to pro analytiky ať již ty z komerčních bank anebo těch z ECB či ČNB není dobrá vizitka. S inflačními odhady byla drtivá většina institucí vedle jak ta jedle a jako omluva zde příliš (prozatím) neposlouží ani to, že přece nikdo nemohl ve svých inflačních předpovědích počítat s tím, že cena ropy spadne na polovinu. Vezmeme-li totiž prosincovou inflaci a to jakou roli v ní sehrály překvapivě nižší ceny benzínu a nafty, tak se pohybujeme v řádu několika desetinek procentních bodů, přičemž rok staré odhady pro prosincovou inflaci roku 2014 jsou (byly) na kilometry mimo.To, že se tržní inflační očekávání (analytiků) zcela minula s realitou má samozřejmě své tržní důsledky a to v překvapivě vynikající výkonnosti bezpečných vládních dluhopisů, které byly nečekaně nejlépe performujícícím aktivem v roce 2014 a stejně tak je tomu zatím v roce letošním. Jinak řečeno dluhopisoví býci, kteří analytikům nevěřili jejich optimistické inflační předpovědi, jsou dnes pěkně v balíku.

Pokud pak jde o neschopnost centrálních bank trefit nízkou inflaci, i to má a dále může mít své důsledky. Centrální bankéři totiž mohou usoudit, že proto, aby se inflace přiblížila vysněnému cíli (2 %), dělají málo. V případě ECB to může znamenat, že již 22. ledna přijme další silnou expanzivní akci.