Nicméně, nehledě na aktuální růst výnosů, resp. obecně tržních úrokových sazeb v USA a v EU, zůstává jejich hladina ve zpětném pohledu relativně nízká a především z hlediska tržních očekávání ohledně budoucí politiky centrálních bank. Trh stále sází na to, že příští posun úrokových sazeb od Fedu bude dolů a od ECB držící úroky hluboko v záporu se neočekává v dohledné době (18 měsíců) prakticky nic. Z pohledu inflačních očekávání pak zůstává tristní situace v eurozóně, kde trh zcela ztratil víru v to, že ECB bude schopna v daleké budoucnosti naplnit svůj inflační cíl (forwardově očekávaná meziroční inflace “pět let za pět let” je na úrovni 1,39 %).

Otázka však zní, je takový inflační pesimismus a z toho vyplývající holubičí očekávání trhu na místě? Akciové trhy rostou, trhy práce jsou velmi napjaté, což se konečně i ve vyspělých zemích začíná projevovat i v růstu mezd. Do toho nám rostou ceny ropy a některých dalších komodit. Je za této makroekonomické konstelace rozumné očekávat, že nám hrozí spíše dezinflační než inflační tlaky?