Nicméně, nehledě na aktuální růst výnosů, resp. obecně tržních úrokových sazeb v USA a v EU, zůstává jejich hladina ve zpětném pohledu relativně nízká a především z hlediska tržních očekávání ohledně budoucí politiky centrálních bank. Trh stále sází na to, že příští posun úrokových sazeb od Fedu bude dolů a od ECB držící úroky hluboko v záporu se neočekává v dohledné době (18 měsíců) prakticky nic. Z pohledu inflačních očekávání pak zůstává tristní situace v eurozóně, kde trh zcela ztratil víru v to, že ECB bude schopna v daleké budoucnosti naplnit svůj inflační cíl (forwardově očekávaná meziroční inflace “pět let za pět let” je na úrovni 1,39 %).
Otázka však zní, je takový inflační pesimismus a z toho vyplývající holubičí očekávání trhu na místě? Akciové trhy rostou, trhy práce jsou velmi napjaté, což se konečně i ve vyspělých zemích začíná projevovat i v růstu mezd. Do toho nám rostou ceny ropy a některých dalších komodit. Je za této makroekonomické konstelace rozumné očekávat, že nám hrozí spíše dezinflační než inflační tlaky?
Samozřejmě dluhopisoví býci se stále snaží vytáhnout argumentační trumfy typu brexitu či obchodních válek a souvisejících negativních dopadů na globálních ekonomiku. Jsou však tyto kauzy na mediálním ústupu opravdovými argumentačními trumfy pro ty co hlásají, že bude hůře? Také tomu může být přesně naopak, což konec konců již můžeme trochu vidět ve čtvrtek, kdy budou zveřejněny v eurozóně (ale i v USA) důležité indexy podnikatelských nálad za duben. Jejich, byť jen nepatrné vylepšení, může být pro stále velmi drahé vládní dluhopisy, další velmi nepříjemnou zprávou.
Jan Čermák
Analytik
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
