Jaguer surrealistou

Termínem surrealismus obohatil umělecké názvosloví básník Guillaume Apollinaire. Novotvar přejal básník André Breton, jenž se stal nejvýznamnější osobností při sílení existence tohoto hnutí. Podobu mu dal v roce 1924 manifestem surrealismu. O surrealismu hovořil tak, že existuje dlouho, pouze je zapotřebí učinit jej jasným a zařadit do historických souvislostí. Zvláště do těch kontextů, které byly opomenuty dadaisty, předchůdci surrealismu. Breton surrealismus nedefinoval jako nový styl či novou formu kultury, nýbrž jako přehodnocení minulosti a pokus objasnit záhadné a opomíjené stránky lidské zkušenosti. Surrealismus se stal rozhodujícím uměleckým směrem pro první polovinu 20. století. Duchovním domovem surrealismu byla Francie, její metropole Paříž. Ovlivnil však celý svět.

Jaguer autorem

Celý tvůrčí život psal básně. Vydal sbírky La Poutre cause (1950), La Nuit est faite pour ouvrir les portes (1955), Le Mur derriere le mur (1958), Regards obliques sur une histoire parallele (s manželkou Anne Éthuin, 1977), L'Exces dans la mesure (1995), L'envers de la panoplie (2000).

Byl zapojen do činnosti několika uměleckých skupin a do vydávání časopisů. Připomeňme alespoň některé: La Plume, The Revolution La Nuit, Rixes, Phases, Il Gesto, Aujourd'hui, Les deux Soeurs, La Tour du Feu. Vydal řadu monografií osobností výtvarného umění: Pierre Alechinsky, Enrico Baj, Joseph Cornell, Wilhelm Freddie, Giuseppe Gallizioli, Alberto Gironella, Asger Jorn, Jacques Lacomblez, Renzo Margonari, Jules Perahim, Richard Oelze, Pozzati, Remedios Varo Uranga, Carlos Revilla, Jean-Pierre Vielfaure. Napsal kritické eseje: Les mysteres de la chambre noire - le surréalisme et la photographie (1982), Le surréalisme face a la littérature (1989), Das Surrealistiche gedichte, anthologie internationale du poeme surrealisté (1985), CoBrA au cour du XXe siecle (1997).

A byl originálním výtvarníkem, jehož obdaření obrazotvorností a filozofujícím nadhledem bylo neobyčejných rozměrů.