Potíž je, že každý chápe revoluci trochu jinak. Většina lidí si 25. leden roku 2011 asi pamatuje. Krátce poté, co se v malém Tunisku podařilo zlomit bariéru strachu, odhodlali se i Egypťané, obyvatelé největší arabské země.

Demonstranti na káhirském náměstí Osvobození odolali nepřízni počasí i tlaku bezpečnostních složek a po více než dvou týdnech dosáhli Mubárakova odstoupení z funkce. Vypadalo to skoro jako zázrak.

Optimisté, kteří očekávali hladký postup vpřed, však byli zklamáni. Země na Nilu prošla ve zrychleném posuvu obvyklé revoluční fáze.

Například umírněnou periodu, v níž se podařilo přežít velké části starých struktur, pak jakési jakobínství, když se k moci dostalo Muslimské bratrstvo, případně i Thermidor, když armáda islamisty svrhla a nastolila omezenou demokracii ve jménu pořádku.

Teprve budoucnost ukáže, zda nešlo i o egyptský 18. brumaire, kdy se k moci dostane silný generál, v tomto případě prezident Sísí, nebo i restaurace, kdy se v nové podobě vrátí staré pořádky.