Jan Frait, Simona Malovaná: Svět na konci pandemie? Pyramida z dluhů

07.07.2021 16:41 | Komentář

Jedním z nejviditelnějších a také nejvíce diskutovaných důsledků pandemie je výrazný nárůst veřejného dluhu ve většině zasažených zemí.

Jan Frait, Simona Malovaná: Svět na konci pandemie? Pyramida z dluhů
Foto: Hans Štembera
Popisek: Peníze, ilustrační foto

V našem nedávném příspěvku jsme se zabývali dopadem vysoké zadluženosti soukromého i veřejného sektoru ve vyspělých zemích na účinnost makroekonomických politik jejich centrálních bank a vlád. Vycházeli jsme při tom z údajů o vývoji zadluženosti v několika desetiletích před nástupem pandemie. Nyní se zaměříme na to, jak se do zadluženosti promítla samotná pandemie. Jedním z jejích nejviditelnějších a také nejvíce diskutovaných důsledků je výrazný nárůst veřejného dluhu ve většině zasažených zemí. Vývoji zadluženosti soukromého nefinančního sektoru – domácností a nefinančních podniků – ekonomové věnují mnohem menší pozornost. Vzhledem k tomu, že její rychlý růst ve vyspělých zemích na počátku století byl jednou z hlavních příčin vzniku globální finanční krize, považujeme to za projev opomíjení významu zadluženosti v převládajícím makroekonomickém myšlení.

Ekonomové očekávali, že po globální finační krizi proběhne ve vyspělých zemích proces, který bývá označován za „odpákování“ (deleveraging). Míra zadluženost domácností skutečně citelně poklesla v USA, zatímco v eurozóně pouze mírně (Graf 1a a 1b). U nefinančních podniků z vyspělých ekonomik k plošnému snížení míry zadluženosti nedošlo, v eurozóně naopak dále narostla. A v rozvíjejících se ekonomikách se v dekádě po globální finanční krizi míra zadluženosti domácností i podniků skokově zvýšila. V reakci na výše uvedený vývoj začaly se zvýšenou frekvencí zaznívat varovné hlasy, že v příští globální recesi či krizi si vysoká zadluženost vybere ještě vyšší daň než v letech 2007–2009.

Krize spojená s pandemií se však od „běžných“ ekonomických krizí v mnohém lišila. Obzvláště tím, že významnou část zátěže převzal stát prostřednictvím celé škály podpůrných opatření. Dlouhodobou reakcí soukromých subjektů by přesto mělo být snižování nyní již vysoké zadluženosti, neboť vzhledem k výraznému nárůstu zadluženosti vlád není možné v případě dalších šoků či krizí s tak silnou podporou vlád s jistotou počítat. Zda tak bude soukromý sektor skutečně reagovat, uvidíme až za několik let. Domníváme se však, že současná komunikace centrálních bank i vlád velkých zemí či bloků žádné výraznější podněty pro snižování zadluženosti soukromého nefinančního sektoru nepřináší.

Prozatím samozřejmě nemůžeme vliv pandemie na dlouhobou zadluženost věrohodně odhadovat. Je přirozené, že v průběhu ekonomických či finančních krizí projevujících se silnou recesí dochází k nárůstu její míry měřené poměrem dluhů a příjmů (vyjádřených HDP nebo hrubým disponibilním příjmem). Je to dáno tím, že klesá hodnota jmenovatele tohoto ukazatele, tj. příjmy. Na druhé straně platí, že v recesi jsou poskytovatelé úvěrů i jejich příjemci mnohem opatrnější a celková výše dluhů se běžně příliš nezvyšuje. Jak tomu bylo v dosavadním průběhu pandemie koronaviru? V roce 2020 došlo u domácností i nefinančních podniků k obecnému nárůstu míry zadluženosti (Graf 1a). Nebylo to však jen v důsledku poklesu nominálního HDP, ale i vlivem nárůstu celkového objemu přijatých dluhů (Graf 1b). Nepřekvapivě byl nárůst citelnější u nefinančních podniků, které byly předmětem nižších podpor ze strany státu než domácnosti.

Graf 1a: Globální změny zadluženosti soukromého nefinančního sektoru v poměru k HDP (v p.b.)

Graf 1b: Globální změny celkové zadluženosti soukromého nefinančního sektoru (v %)

Poznámka: Celý vzorek zahrnuje 43 významných ekonomik z databáze BIS credit statistics

V jednotlivých evropských zemích byl vývoj v roce 2020 dosti rozdílný (Graf 2a a 2b). Ve většině z nich se zvýšila relativní i absolutní zadluženost domácností i podniků, přičemž kvůli převládajícímu poklesu nominálního HDP byl nárůst relativní zadluženosti zpravidla silnější. K absolutnímu snížení dluhů domácností došlo pouze v zemích, které byly zasaženy po roce 2008 bankovní krizí a jejichž bankovní sektory se z ní dosud plně nezotavily. V případě Španělska se to týkalo jen absolutního dluhu domácností, zatímco u Irska jak absolutního dluhu, tak i relativní zadluženosti díky pozitivnímu růstu HDP. Česká ekonomika v daném vzorku patřila mezi země s umírněným růstem koncentrovaným do dluhů domácností.

Graf 2a: Změny zadluženosti evropských domácností a nefinančních podniků v roce 2020 v poměru k HDP (v p.b.)

Graf 2b: Změny celkové zadluženosti evropských domácností a nefinančních podniků v roce 2020 (v %)

Z hlediska rizik pro finanční stabilitu je varovným signálem to, že k citelnému zvýšení nominálního dluhu došlo i v zemích, kde byla zadluženost soukromého nefinančního sektoru vysoká již před nástupem pandemie. Graf 3 ukazuje, že v řadě zemí se dluh domácností nachází poblíž 100 % HDP či dokonce nad touto úrovní. V daném vzorku se to týká nejen evropských ekonomik (skandinávské země, Nizozemsko, Velká Británie), ale také například Kanady a Koreje. Ještě vyšší je pak zpravidla zadluženost nefinančních podniků, která v průměru dosahuje 101 % HDP. U Číny, Francie, Irska, Nizozemska, Norska a Švédska pak přesahuje 150 % HDP. Není neobvyklé, když míra zadluženosti soukromého nefinančního sektoru dosahuje 200 % HDP či více.

Graf 3: Zadluženost domácností, nefinančních podniků a vládních institucí ve vybraných zemích a jejich skupinách v poměru k HDP ke konci 2020 (v %)

Historické časové řady z vyspělých zemí dokumentují, že až do devadesátých let 20. století zadluženost soukromého nefinančního sektoru jen výjimečně a na krátkou dobu překračovala 50 % HDP. Současným standardem je 100 % až 150 %, nezřídka i více. Pokud k zadluženosti soukromého nefinančního sektoru připočteme zadluženost sektoru vládních institucí, která v celém vzorku převyšuje 130 % HDP, je zřejmé, že relativní úroveň dluhů se v současnosti vymyká historickým standardům. Je nepochybné, že tato pyramida z dluhů bude v dalších letech ovlivňovat globální ekonomický vývoj i způsob provádění hospodářských politik. Obáváme se přitom, že vyhlídky stabilizační schopnosti tradičních makroekonomických politik se v důsledku dopadů pandemie ve většině zemí dále snížily.

Jan Frait
Simona Malovaná

Vyšlo na webových stránkách České národní banky.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Přemysl Votava: Mnichov. Místo války si vybrali hanbu

20:44 Přemysl Votava: Mnichov. Místo války si vybrali hanbu

„Je to hrozné, ale mám před sebou samé nuly! “ To bylo Hitlerovo hodnocení premiérů Chamberlaina a D…