Obávají se však nyní, že Putin místo všemi požadovaného odepření podpory separatistům hodlá do jejich zmenšující se enklávy vyslat ruské jednotky pod průhlednou záminkou jakési „mírové mise“, jak v Kyjevě sdělil i generální tajemník Severoatlantické aliance Rasmussen.  

To by také pomohlo vysvětlit – jak tvrdí někteří britští experti, například Roger Boyes v deníku The Times - že ruské protisankce, tedy zákaz dovozu potravin z Evropské unie i řady západních zemí, nejsou tou nejbolestivější „odvetou“ za západní sankce.  

Tou by nepochybně bylo uzavření kohoutů na ropovodech a plynovodech, či odsun ruských financí ze západních finančních trhů, jako reakce na další kolo mezinárodních sankcí po nějakých nových ruských agresivních krocích. Jakoby si to Moskva nyní nechávala v záloze.  

Co se týče onoho ruského embarga na dovoz potravin, Britové podle médií věří, že to poškodí především samotné ruské spotřebitele a nikoliv britské firmy. Toto tvrzení je opodstatněno skutečností, že britský export potravin do Ruska podle statistiků - a na rozdíl třeba od Polska či pobaltských republik, nebo i třeba Itálie, které tam vyvážejí řádově mnohem více - tvoří pouze dvě desetiny procenta celkového britského vývozu a to v hodnotě pouhých 32 milionů liber ročně.  

Ohledně zpráv, že Rusko nyní hledá náhradní zdroje importu například masa v jižní Americe, experti ovšem naznačují, že by to mohlo být opatřením nikoliv jen dočasným, a evropští exportéři by se měli poohlédnout po jiných exportních trzích. Z Moskvy ovšem přicházejí i signály, že Putinova vláda touží po dosažení potravinové soběstačnosti, což už kdysi vedlo k nedostatku všeho možného v sovětských obchodech, neboť moderní svět takto nefunguje.  

Britští ekonomové ovšem zároveň pokazují na skutečnost, že oni ruská odvetná opatření bez potíží snesou i proto, že britská ekonomika letos dosáhne podle mezinárodních institucí tempa růstu ve výši nad tři procenta ročně, tedy nejvíce ze zemí skupiny G7 a nějaké desetiny procenta tedy nebudou hrát žádnou velkou roli.