Vášená pani mynystryně Valachová,

Jmenuju se Honzík Novák. Sem žák 3. B. Mám hlad. Maminka mi říkala, že nemáme peňýze na školní objedy. Musím to prí vidržet. Že se to dá vybjehat. Včera měli spolužáci k objedu šveskové knedlýky. Já měl suchí rohlýk, o který se se mnou rozdělil spolužák Pepík Váchal, který také nemá na oběd. Rohlík si ušetřyl od svačiny. Je hodný. Je nás výc.

Sedíme ve třýdě vzadu u zdi. Bohatší spolužáci, který maj hodně jýdla, nám přezdívají Terezín. Prý podle Terezi Jiřičné, která sedí s námy a občas má chleba i s margarýnem. Není tak hodná jako Pepík. O polední přestávce běháme kolem školi, ale pořád kručí.

Když nám paní učitelka oznámila, že je inkluze, myslely jsme, že se konečně najýme. Místo toho do třídy přibili čtyři spolužáci z jihu. S nimi přišlo pět tet. Sedli si k oknu. Sedíme tak teďka v lavicy po třech. Pepík se jich šel o přestávce zeptat, jestli nemají jýdlo. Kously ho do nosu. Asy mají taky hlad.

Nový spolužáci mají různé pomůcky, který nesjou k jýdlu. Jak jsme zjistili, když odešly na oběd. Paní mynystryně pošlete nám nějaké jýdlo. Prosím. Děkuji.