Mark Zuckerberg si už nepamatuje, kdy šel běhat a přitom sněžilo. Tak běžel, obklopen gorilami, mezi vločkami pod Brandenburskou bránou, a smál se. Brzy mu však ztuhl úsměv na rtech.

Německá kancléřka Merkelová, kvůli které úpí Německo pod uprchlickou vlnou, se kvůli strachu ze zničené kariéry snížila k nedůstojnému kroku, kterým je nejbrutálnější útok na svobodu šíření informací všech dob. Děje se tak pod záminkou boje proti šíření nenávisti – aniž by bylo jasné, co ta nenávist přesně je. Jde o dosud nevídaný výpad moci a státem kontrolovaných „nezávislých“ médií proti těm, které dosud pod kontrolou nemá.

Zuckerberg na koberečku

Německá média (v čele s nějvětším vydavatelstvím Axel Springer) o tom, že byl Zuckerberg pozván do Berlína na kobereček, nijak obsáhle neinformovala. Usoudila, že čtenáře nezajímá, že je Zuckerberg v Berlíně zastrašován, vydírán a zesměšňován. Omezila se na to, že je Mark šarmantní, má milou manželku, nosí šedé triko, baví ho ranní běhání, virtuální realita, a plně a ve všem podporuje kancléřku Merkelovou.

Sociální síť Facebook, kterou miliardář Zuckerberg založil a vlastní, je největší na světě – má takřka dvě miliardy uživatelů. Už není jen alternativou velkých vydavatelských domů (jakým jen například Axel Springer s necelými 20 miliony čtenářů). Je mnohem silnější než oni.

Mark Zuckerberg se tak v Berlíně dozvěděl, že pokud nezačne ihned na Facebooku cenzurovat „nenávistné“ příspěvky týkající se imigrantů, může se snadno stát, že má v Německu utrum. Je to prý on a ten jeho Facebook, kdo může za problémy dnešního Německa. Nebýt jeho, byl by klid a média by mohla (nejen o imigrantech) balamutit veřejnost dál a bez zábran jako předtím.