Zatímco to druhé je v rukou vyšší moci či osudu a my obyčejní smrtelníci s tím nic udělat nemůžeme, daně jsou přeci jen lidským produktem, který je předmětem diskuzí, změn, politického soupeření. Odhlédneme-li od krajního libertariánského pohledu na daně – který je charakterizuje jako loupež ze strany státu vybíranou pod hrozbou majetkové újmy – a přijmeme pohled klasického liberalismu, který z řady důvodů ospravedlňuje existenci státu a tedy i daní, pak můžeme vidět, že už od dob Adama Smithe byla na daňový systém kladena řada nároků a zásad. Jedním z těch nároků byl i požadavek na efektivitu daňového systému, který vtělil A. Smith do posledního ze svých čtyř daňových kánonů a který říká, že daň by měla mít takovou podobu, aby obyvatelé platili co nejméně nad to, kolik samotná daň přinese do státního rozpočtu. Od dob Adama Smithe sice uběhlo mnoho času a moderní daňové systémy jsou rozbujelé tak, že by se otec ekonomie nestačil divit, ale požadavek na efektivnost daňových systémů mezi teoretiky, praktiky i politiky zůstal a to minimálně v rétorické rovině.

Dnešní moderní daňové systémy měřítkem klasického liberalismu neprojdou už jen proto, že se vybírají příliš vysoké daně, které financují činnosti, jež podle liberálů státu vůbec nepřísluší a měly by být ponechány svobodnému trhu. Těch bychom mohli vyjmenovat celou řadu od přímých subvencí státu vybraným soukromým společnostem až po financování nejrůznějších soukromých statků. To je smutnou realitou naší (ne)liberální doby, ale i tak musí být úkolem liberálně smýšlejících lidí vedle snahy daně snižovat, usilovat i o vyšší efektivitu daňového systému. Jinými slovy snažit se minimalizovat vedlejší náklady zdanění a ušetřené zdroje využít na produktivnější činnosti.

Situace se v čase zhoršuje

Prostor pro hledání větší efektivity je i v českém daňovém systému, který patří v mezinárodním srovnání mezi ty nejsložitější a administrativně nejnákladnější. Počet samotných daní, v rámci nich nejrůznějších výjimek, odečitatelných položek, slev na dani, složitých formulářů nutných k platbě daní, nejednoznačnost výkladu daňového práva, to vše a mnoho dalšího vytváří břemeno, které naši daňoví poplatníci musí vedle samotné platby daně nést. A situace se v čase zhoršuje. Stačí si to ilustrovat na příkladu vývoje zákona o dani z příjmu.