Někteří analytici se domnívají, že německá vstřícnost k migrantům je snahou o vytvoření nového obrazu Německa, který nebude spojován s nacismem, Osvětimí a všemi zločiny z období Třetí říše.

Plán na očištění Německa vznikl již v padesátých letech minulého století a sepsali ho v organizaci Reinharda Gehlena bývalí důstojníci Gestapa a Abwehru. Jeho součástí je i označování např. koncentračních táborů v Polsku místopisně, tedy polský koncentrační tábor. Takový termín dokonce použil i Barak Obama při udělování medaile in memoriam Janu Karskému, který svět informoval o německých zločinech v koncentračních táborech.

Od dnešních sluhů takové politiky se pak dovíme, že za války Poláci snad zabili více Židů než Němců. Pseudohistorik Jan Tomasz Gross mimochodem podobně hovoří i o antisemitech Češích a Maďarech. Své vývody potom dává do souvislosti s postoji Česka a Maďarska ke kvótám rozdělujícím po Evropě dnešní migranty. Nezaznívají ale podobně drzá vyjádření na adresu Maďarska od rakouského kancléře nebo politiků z Německa?

Na Německo je ovšem již dnes ve světě pohlíženo jako na stát, který má údajně nejpozitivnější vliv na světové dění. Pro většinu už je Hitler passé. Hrubá síla se změnila ve vliv politický a hospodářský. I když i ten může být v případě potřeby uplatňován velmi hrubě, jak se o tom přesvědčili Řekové.

Jestliže v minulosti Evropská unie byla prostředkem europeizace Německa po jeho nacistické éře, dnes se stává prostředkem prosazení německých zájmů v Evropě. Nikoli Brusel, ale Berlín se stává středobodem Evropy.