V každém jedině správném výkladu zlomové události, neboli schizoidní smyšlence (SS), nastane okamžik, kdy lidé si už nepamatují , jak vše tenkrát vlastně vzniklo. Nebo si dobře pamatují, jak se to stalo, ale ne kdy začala propaganda SS. Či ještě spíše, vzpomenou si na obojí, když je přitlačíte, ale už na tom vůbec nezáleží, protože SS nahradila skutečnost.

Objasněme si tento jev na válce proti teroru a okupaci Iráku. Někdy v druhé polovině roku 2004 většina Evropanů a Američanů zapomněla, že to byla propaganda SS, která vedla k invazi, že žádné „zbraně hromadného ničení“ neexistovaly a že Spojené státy přepadly národ, který na ně nezaútočil, aniž je nějak jinak ohrožoval, a proto spáchaly válečnou agresi jako vystřiženou z učebnice.

Tyto skutečnosti už zhola nic neznamenaly, neboť zavládla davová mentalita. Je nesnadné popsat, jak funguje; jde o něco na způsob funkční disociace. Lidé měli v paměti, že Iráčané nebyli teroristi, jenže současně ze SS věděli, že Iráčani jsou „teroristi“, přičemž byli vnitřně přesvědčeni, že nejsou. Věděli, že nebyly zbraně hromadného ničení a přitom věřili, že tam podle SS mohly být, navzdory tomu, že nikdy neexistovaly.

Co popisuji možná zní jako psychóza, ale technicky řečeno není tomu tak…ne tak docela. Lidé, kteří fungují v tomto stavu vědí, že to, v co věří, není reálné. Nicméně, jsou nuceni tomu věřit (a opravdu také věří, jakkoli se to zdá být nemožné), protože následky nevíry v SB znamenají exkomunikaci z „normální“ společnosti, ztrátu přátel, příjmu, statutu a v mnoha případech horší tresty.