Je zde i další spekulativní citace například v knize: „The Kennedy Half-Century: The Presidency, Assassination, and Lasting Legacy of John F. Kennedy“, kde je uvedeno, že osudového dne ráno měl americký prezident říct: „Jestliže mě někdo chce zastřelit puškou namířenou z okna, tak tomu nikdo nezabrání. Proč mít tedy jakékoli starosti?“ Podle prezidentova poradce Dave Powerse (viz) takto často „strašil“ svoji manželku.

Airforce One přistál v pátek 22. listopadu 1963 krátce po jedenácté hodině v Dallasu. Na letišti byla připravena otevřená limuzína, v níž už čekal guvernér John Connally se svou manželkou, kteří seděli na předních sedadlech. John a Jacqueline se posadili za ně. Prezidentský průvod doprovázela ochranka a policisté na motorkách.

Ulice, kterými projížděl, lemovaly zástupy nadšených a rozjásaných občanů. Z pršlavého rána se vyklubal slunečný den. Průvod směřoval k budově Trade Mart ve středu města, kde JFK měl pronést programovou řeč. Pohyboval se pomalu, téměř krokem. V půl jedné prezidentská limuzína jela po Dealy Platza kolem velkoskladu školních knih směrem k travnatému pahrbku, zčásti ohraničeném dřevěnou palisádou.

Zločin

V tu chvíli se ozvaly výstřely. Střely zasáhly prezidenta do krku a do hlavy. Limuzína vyrazila plnou rychlostí k nedaleké nemocnici, kde lékaři už nemohli zachránit prezidentovi život. V jednu hodinu odpoledne oznámili, že je mrtvý.

Pár minut poté, co zazněly výstřely, agenti FBI již prohledávali sklad knih. V šestém patře našli otevřené okno, tři prázdné nábojnice a pušku, na níž byly otisky prstů, které identifikovaly jednoho ze zaměstnanců Lee Harvey Osvalda. Čtyřicet minut po smrti JFK měli už policisté jméno, popis a bydliště údajného pachatele.