Nevěřil jsem svým očím. To není možné, v životě jsem si žádné peníze nepůjčil, řídím se varováním svého otce : „Dluhy jsou oprátka na krku“.

Někdo to špatně spočítal, utěšoval jsem se, když jsem běžel k Davidovi, abych se mu svěřil. David je ekonom a můj finanční poradce.

- Zrovna jsem se dočetl, že když se celosvětový dluh rozdělí mezi obyvatele Země, tak prý by každý človíček, včetně kojenců, měl splatit 21.714 dolarů, řekl jsem mu. To musí být omyl.

Místo stěn v Davidově bytě jsou papíry naskládané na sobě až do stropu, na který by je také určitě ukládal, kdyby nebylo zemské tíže. David se otočil, sáhl za sebe, vytáhl po paměti pár listů, podíval se na ně a přivřel oči. V duchu počítal.

- Je a není, odpověděl, když otevřel oči. Když vezme za základ odhad celosvětového dluhu 152 bilionů dolarů, tak je to správné. Ale kdybychom vzali realističtější číslo kolem 200 bilionů, je to mnohem víc. Vezmi dále v úvahu, že nejméně tři miliardy lidí žijí na jednom či dvou dolarech denně. Čili téměř polovina obyvatel naší planety by nemohla přispět na splacení dlužných bilionů ani centíkem. Nemůžeme je tudíž mezi možné splátce počítat. To znamená, že bychom my movitější museli sáhnout ještě hlouběji do kapsy.