Do města vjíždíme od severovýchodu a již od prvních okamžiků, kdy lze zblízka spatřit nějaká obydlí, se dcera z okna autobusu dívá zaraženě. S touto záplavou zanedbané hnědo-šedi s neudržovanými předzahrádečkami se děti v učebnicích angličtiny nesetkávají. Směrem do centra se to nezlepšuje - projíždíme Severním Islingtonem, volebním obvodem Jeremyho Corbyna.

Odpoledne vyrážíme do centra města, z metra vystupujeme přímo u parlamentu. Vlajka Velké Británie na Victoria Tower vlaje proti modrému nebi v celé své imperiální vznešenosti – pokud někdo dosud nepochopil, že Brexit nastat musel, tady pochopí.

Stačí se ovšem pohledem držet při zemi a smečky rychle jedoucích cyklistů člověku připomenou, že progresivismus je zde pevně uchycen. Ve vnitřním Londýně je kolo jako dopravní prostředek drahé – metr čtvereční bytu vyjde na nějakých 300 000 korun (úplně v centru pak jde o částky násobně vyšší) a kolo někde bydlet musí. Používání auta nebo hromadné dopravy se cyklista nevyhne, takže kolo má doma navíc. Je to prostě pozér, který jen dává najevo své spasitelské postoje. Systém veřejného půjčování kol tu pochopitelně mají také a je, netřeba říkat, silně prodělečný – nápad socialisty Livingstona, zrealizovaný údajným konzervativcem Johnsonem. Inspirace z Paříže. Kvůli cyklistům je navíc riskantní přecházet na červenou, což k Británii patří – kdysi dávno jsem jako nezkušený kontinentálec na přechodu raději čekal na zelenou a starší paní mne za to počastovala káravým pohledem.

Navečer se od východu dostáváme na Oxford Street, jednu z hlavních nákupních tříd. Angličanů je pomálu již na začátku (mnozí možná stejně budou Poláci), u Hyde parku jsou na ulici prakticky již jen lidé neevropského původu. V obchodním domě Selfridges si připadáme jako v nějaké blízkovýchodní zemi. Venku stojí rikšy a z nich hlasitě hraje arabská hudba.

Druhý den začínáme prohlídkou parlamentu. Vstupenky zakupujeme u jediného okénka bez čekání. Napřed zavítáme do Sněmovny lordů, jejíž význam poklesl prakticky k nule tím, že v roce 2009 jí zcela nečekaně a bez zjevného důvodu byla odňata 600 let stará role nejvyššího soudního orgánu. Nicméně můžeme si zde zblízka prohlédnout křeslo, na němž 21. června královna pronesla: „My government’s priority is to secure best possible deal as the country leaves the European Union.“ Zatím se vládě příliš nedaří.