Poslanci, vystupující proti zákonu, se obávají dalšího nárůstu papírování, administrativy atd. Schválení normy zdržují neustálým posunováním termínu druhého čtení zákona, čímž celý proces dokonale blokují. Iniciativa Rekonstrukce státu odhaduje, že v registru by měly ročně kraje, obce, stát a jejich organizace zveřejnit smlouvy za asi 690 miliard Kč. Zákon o registru smluv má státu, krajům, obcím a jimi ovládaným firmám uložit povinnost zveřejňovat všechny uzavřené smlouvy nad 50 tisíc korun v centrálním registru. Zdržovací taktikou sledují jasný cíl, aby byly smlouvy zveřejňovány až po skončení funkčního období současné vlády.

Cui bono? Odpovím. Prospěch z toho mají současné administrativy, které nemusí nikomu nic vysvětlovat. Pouze tehdy, požádá-li tazatel o zveřejnění konkrétní smlouvy na základě „Kužílkova zákona“ o zveřejňování veřejných informací, musí reagovat. Vtip je v tom, že žadatel musí vznést naprosto jasný a přesný dotaz, což mnohdy prostě nejde, protože nemá možnost nahlédnout do příslušných „utajovaných“ materiálů. Točíme se v začarovaném kruhu. Záměr úřadů je zřejmý: „otrávit“ tazatele a dotlačit ho k tomu, aby se příště už na nic raději neptal.

Všichni ti, co mluví o nárůstu administrativy, často argumentují náročností zveřejňování smluv. Není to zcela pravda. Samotné smlouvy mají často jen několik stran. Balastem jsou desítky stran doprovodných, k smlouvám přikládaných textů technického a sankčního charakteru.

Takže, starostové ať začerní osobní údaje, naskenují dokument a zveřejní. Jestli toho nejsou schopni, ať rezignují. Nezvládnou-li tyto prosté úkony, jak potom administrují věci složité?!