Jan Zavřel: Proč všichni lžou? (6. část)

Mediální kampaň, s největší pravděpodobností někým řízenou, lze charakterizovat následovně:

· Media neuvedla (kromě jediného článku v Právu ze dne 22.10.2013, „Znalec: O licenci přišla zisková kampelička“) objektivní stav MSD před „zásahem“ státních orgánů tj. před 30.4.2013, neuvedla, že se jednalo o ziskovou družstevní záložnu s vysokým stupněm likvidity, dobře kapitálově vybavenou a s nízkou mírou úvěrů po splatnosti.

· Media, kromě serveru Měšec, nedala prostor pro vysvětlení stavu MSD a opravení všech omylů a zkreslených informací, které byly veřejně prezentovány.

· Media neuvedla kolik peněz je na účtech MSD a neuvedla, že MSD mělo dost peněz na výplatu všech zadaných platebních příkazů svých členů.

· Média zveličovala škodu FPV a neuváděla předpokládaný výnos z insolvence, který škodu FPV výrazně snížil.

· Media neuvedla objektivní skutečnost, že nejprve byly klientům MSD zablokovány peníze a až poté po nějaké době klienti přestali splácet své závazky.

· Media programově vyvolávala run na MSD.

· Media s největší pravděpodobností cíleně svou kampaní znehodnocovala pohledávky MSD za jeho klienty - členy družstva.

Blíže si můžeme jako příklad rozebrat Otázky Václava Moravce ze dne 30.3.2014, ve kterých mimo jiné vedl i rozhovor s novým ředitelem FAU MF panem Liborem Kazdou.

Serióznost tohoto rozhovoru v části týkající se MSD si hned na úvod dovolím zpochybnit dvěma výroky pana Václava Moravce:

„V tomto případu jde o 13 miliard vkladů, které byly vyplaceny z Fondu pojištění vkladů“ a „…z bankovních peněz se zaplatilo 13 miliard klientům…“ Panu Moravcovi nestálo za to, aby si při přípravě na tento rozhovor otevřel webové stránky Fondu pojištění vkladů www.fpv.cz, kde by se dočetl, že z Fondu pojištění vkladů bylo vyplaceno 12 miliard korun. Zveličování a uvádění nepravdivých informací zřejmě patří k novinářskému řemeslu i ve veřejnoprávní televizi. Nebo možná měl pan Moravec na mysli situaci, kdy ČNB zaspala a ve svém předběžném opatření ze dne 7. 5. 2013 nezakázala MSD prodávat dluhopisy a tím nezamezila vyplácení vkladů z MSD? ČNB tak učinila až v září 2013, aby co nejvíce potrestala klienty MSD. V této souvislosti pan Václav Moravec zcela abstrahoval od předpokládaného výnosu z konkurzu.

Drobné přeřeknutí „Metropolitní spotřební družstvo“ můžeme panu Moravcovi odpustit.

Za pozornost stojí i sdělení pana Moravce: „…MSD poslal do konkurzu jeden ze senátů Městského soudu v Praze za víc než podivných okolností“. Ani zde se pan Moravec neobtěžoval důkladnou přípravou a na www.justice.cz si nepřečetl příslušné dokumenty, protože jinak by se z Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. ledna 2014 dozvěděl: „Z uvedeného je zřejmé, že v dané věci insolvenční návrh dlužníka podaly – právně účinným způsobem (§ 97 odst. 2 IZ) - osoby, které byly oprávněny za dlužníka v insolvenčním řízení jednat (§ 21 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ve spojení s § 7 odst. 1 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013). Učinily tak v souladu s § 367 odst. 1 písm. a) IZ (po odejmutí dlužníkova povolení působit jako družstevní záložna) a v souladu s ustanovením § 368 odst. 1 věta druhá IZ, který i u takovéto finanční instituce ponechá nedotčeno její právo, aby sama jako dlužník – dle § 97 odst. 3 (nyní odst. 5) IZ - insolvenční návrh podala. Současně tak tyto osoby jednaly v souladu s povinností statutárního orgánu dlužníka podat po zjištění jeho úpadku bezodkladně insolvenční návrh (§ 98 IZ).“ Byla to snaha pana Václava Moravce diskreditovat Vrchní soud v Praze? Nebo snad „víc než podivnými okolnostmi“ myslel pan Moravec právě odvolání Městského státního zastupitelství v Praze proti insolvenci, které bylo podáno, jak informoval denní tisk, v součinnosti s Vrchním státním zastupitelstvím v Praze a ČNB v rozporu s § 141 odst. 1 věty prvé IZ. („Proti takovému rozhodnutí ovšem podle § 141 odst. 1 věty prvé IZ - jak soud prvního stupně účastníky správně poučil - není odvolání přípustné.“)

V zájmu „objektivních informací“ pro diváky ČT24 pan Moravec taktně zamlčel, že insolvenční návrh byl představenstvem MSD podán až po osmi měsících naprosté paralýzy MSD ze strany státních institucí, kdy byly zablokovány finanční prostředky jeho klientů, byly zablokovány finanční prostředky na účtech MSD, a kdy byla MSD zakázána činnost. MSD, i přes všechna tato opatření paralyzující jeho činnost, mělo po osmi měsících dost finančních prostředků na krytí všech požadavků jeho členů. V řádném vyplácení platebních příkazů mu bránila právě blokace veškerých jeho likvidních rezerv a zákaz prodeje dluhopisů.

Neméně zajímavá je i část rozhovoru, kde se pan Moravec ptá pana Kazdy na to, zda FAU MF ještě doplňovalo v případu MSD další informace: „Dělo se to v tomto případě?“ Pan Kazda reaguje poměrně neurčitě „Myslím si, že se to v několika případech tak dělo“. Pan Moravec je zřejmě lépe informován o dění na FAU MF než jeho nový ředitel, protože neváhal a pohotově mu přišel na pomoc konstatováním: „takže jste dodávali ještě nad rámec tohoto vlastního trestního oznámení nějaké další informace“. To byl výkon hodný mediálního eskamotéra.

Za téměř skandální považuji Českou televizí provedenou oficializaci informací uváděných na serveru www.motejlek.com . To příště bude ČT24 přebírat informace z Blesku? Kdo zná pozadí kauz uváděných na tomto serveru, tak mi dá za pravdu, že informace na něm jsou z 33% založeny na faktech, z 33 % na domněnkách novinářů a z 34% na naprostých bludech. Pan Moravec se však neobtěžoval, aby si přečetl informace uváděné na tomto serveru, který sám cituje. I v části přístupné pro neregistrované účastníky se tam uvádí „…vedly k vykradení (zhruba 7 miliard)…“, zatímco pan Moravec uvedl „podle odhadu serveru motejlek.com bylo z družstva vyvedeno 4 – 6 miliard“

V souvislosti s tím je zcela od věci tvrzení pana Kazdy „V tu chvíli jsme zajistili takové finanční prostředky, které jsme dokázali nalézt“. Trestní oznámení podané FAU MF je podáno z důvodu podezření na úvěrový podvod u jedenácti úvěrových případů, jejichž hodnota ani zdaleka nedosahuje částek uváděných serverem motejlek.com. Zajištění finančních prostředků MSD provedlo pěti opatřeními postupně Vrchní státní zastupitelství v Praze a to ve výši 2,7 mld. Kč, tedy nikoliv panem Moravcem zcela mylně konstatováno „FAU MF zablokovalo loni v kauze MSD přibližně 2 miliardy Kč“. Zcela od věci je i konstatování pana Kazdy o nutnosti „nalézt“ finanční prostředky. MSD po celou dobu své existence udržovalo v souladu s ustanoveními vyhlášky 123/2007 Sb. dostatečně vysokou likvidní rezervu, kterou mělo uloženou na svých účtech v souladu s ustanoveními vyhlášky 123/2007 Sb. u různých bank v ČR a v dluhopisech kotovaných na burze. Tato likvidní rezerva dosahovala k 30.4.2013 26 % jeho bilanční sumy. Takže jednoduše, aniž by je musel někdo hledat, byly zablokovány všechny likvidní prostředky MSD na jeho účtech, což nebylo ani zdaleka adekvátní podezřelým úvěrovým případům.

Dojemná je i starost pana Václava Moravce „co bude s pohledávkami a jestli je někdo neskoupí za hubičku“. Kdyby se o případ MSD skutečně zajímal a získal si potřebné informace, tak by měl vědět, že dne 15. 7. 2013 podalo MSD Nejvyššímu státnímu zastupitelství „Oznámení o skutečnostech“ (jinak též trestní oznámení) jehož cílem bylo sdělení, že je možné, že určitá skupina se snaží znehodnotit pohledávky MSD.

Pan Václav Moravec se mýlí i ve svém konstatování, že se jedná o kauzu málo v médiích diskutovanou. Zřejmě nečetl v první dekádě ledna 2014 Hospodářské noviny a server ihned.cz. Jediným smyslem tam publikovaných článků bylo právě znehodnocení pohledávek MSD.

Ve světle aktuálního obvinění podaného v lednu roku 2016 VSZ Praha z tohoto pořadu vyplývá na povrch bulvárnost a neserióznost informací poskytovaných ČT1 a ČT 24 v pořadu Otázky Václava Moravce.

Bez zajímavosti není ani rozbor Otázek Václava Moravce ze dne 13.4.2014, ve kterém člen bankovní rady pan Vladimír Tomšík obhajuje připravované omezení podnikání pro družstevní záložny.

Na úvod pořadu guvernér ČNB pan Singer říká: „Družstevní záložny ztratí zájem natahovat vklady“ Proč by právě družstevní záložny neměly zvyšovat vklady a počty svých členů? To je přeci normální chování v tržním prostředí.

Dále pak cituji z uvedeného pořadu:

Moravec: „Centrální banka chce omezit i výši úvěrů, které by kampeličky nesměli poskytovat nečlenům družstva“; Tomšík: „… že by družstevní záložny mohly poskytovat své služby zásadně členům“ Oba dva zřejmě nečetli zákon 87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech, kde se v §1 odstavec (2) praví: „Povolení působit jako družstevní záložna (dále jen "povolení") uděluje Česká národní banka (§ 2a) družstvu se sídlem v České republice k výkonu následujících činností a) přijímání vkladů od svých členů a b) poskytování úvěrů svým členům.

Tomšík: „jeden člen jeden hlas“ Tato zásada není zcela nová, protože v zákoně 87/1995 Sb. §4 odstavec (6) je uvedeno „….K rozhodnutí členské schůze o vyloučení člena, o změně stanov, o volbě a odvolání člena kontrolní komise, o prodeji nebo pachtu obchodního závodu nebo jeho části, o jiných významných majetkových dispozicích, o změně právní formy družstevní záložny (§ 13 odst. 5), o fúzi a rozdělení a o jiném zrušení družstevní záložny se vyžaduje zároveň i souhlas členů bez zohlednění hlasů z dalších členských vkladů.“ Tedy v zákoně je již princip co člen to jeden hlas ukotven.

Moravec cituje Tomšíka: „Sektor družstevních záložen není dostatečně kapitálově vybaven“ Vůbec nezmínil, že všechny družstevní záložky splňovaly v oblasti kapitálu požadavky vyhlášky 123/2007 Sb. Jaký je tedy vlastně kapitálový požadavek ČNB? Uveřejnila ho někde, když říká, že ho družstevní záložny nesplňovaly? Navíc stanovení maximální bilanční sumy družstevních záložen na 5 mld. Kč pan Tomšík odvozuje od minimálního základního kapitálu bank 500 mil. Kč, tj. od desetinásobku tohoto kapitálu. Kapitálovou přiměřenost 10 % splňovaly v dubnu 2013 všechny družstevní záložny.

Srovnání sektoru družstevních záložen a bank provedl pan Tomšík pro rok 2013, tedy rok po té co ČNB „zakázala“ činnost dvou družstevním záložnám. Toto je značně zavádějící. To musela čekat ČNB rok, aby mohla uvést diskreditující údaje o družstevních záložnách? Zákaz činnosti ovlivnil negativně úvěry v selhání. Takovéto srovnání družstevních záložen s bankami lze přirovnat k porovnání výsledku fotbalového zápasu mezi dvěma mužstvy, když jedno z nich od počátku hrálo v devíti hráčích. Rovněž pan Tomšík při srovnávání krytí úvěru v selhání opravnými položkami nezohledňuje zástavy nemovitostmi, které se podle vyhlášky 123/2007 §203 odstavec (1) odčítají od opravných položek. Proč má ČNB zapotřebí takto zkreslovat porovnávané údaje?

Tomšík: „banky a družstevní záložny mají naprosto stejný model podnikání, ale problém je v tom, že se řídí jinými regulatorními pravidly“ Pan Tomšík zřejmě nečetl vyhlášku 123/2007 Sb., kde je vždy důsledně uvedeno „banka nebo družstevní záložna“. Regulatorní požadavky jsou tedy na banky a družstevní záložny stejné. Navíc pro dohled nad družstevními záložnami platí ustanovení zákona č.:87/1995 ů21 odstavec (3) „Česká národní banka při výkonu dohledu zároveň alespoň jednou ročně přezkoumává a vyhodnocuje, zda uspořádání, strategie, postupy a mechanismy zavedené družstevní záložnou a kapitál družstevní záložny zajišťují bezpečný a spolehlivý provoz družstevní záložny a krytí rizik, kterým je nebo může být vystavena. Tento přezkum a vyhodnocování provádí Česká národní banka v rozsahu a periodicitě, přiměřených velikosti, významu a postavení družstevní záložny na finančním trhu a charakteru, rozsahu a složitosti jejích činností.“ Pan Tomšík opomněl přiznat, že tuto svou zákonnou povinnost ČNB neplnila.

Tomšík o kvalitě řídícího a kontrolního systému družstevních záložen: „nedosahují úrovně a kvality řídících a kontrolních systémů bank“ Pan Tomšík by si měl uvědomit, že samotná vyhláška 123/2007 Sb. umožňovala nastavení řídících a kontrolních systémů individuálně, viz §8:“ Povinná osoba naplňuje požadavky stanovené na řídicí a kontrolní systém s ohledem na svou velikost, organizační uspořádání, povahu, rozsah a složitost činností, které vykonává nebo hodlá vykonávat, a přihlíží přitom k vývoji prostředí, v němž podniká, včetně vývoje v oblasti řádné správy a řízení společnosti.“

Pan Tomšík srovnává základní kapitál bank a družstevních záložen: „základní kapitál družstevních záložen je jen 35 mil. Kč“ Už ale neřekl, že rozdíl je pouze v tom, jak velká banka, nebo družstevní záložna může vzniknout. Takováto malá družstevní záložna smí poskytovat úvěry jen do výše 8,75 mil. Kč. Je-li družstevní záložna dostatečně velká, musí mít stejný kapitál jako banka. Tam žádné rozdíly nejsou.

Tomšík: „aby družstevní záložny přispívaly dvojnásobek do fondu pojištění vkladů“ Ekonom č. 15/2014: str. 30 „V současné době se v Evropském parlamentu projednává novela směrnice o systému pojištění vkladů, která zavádí tzv. rizikově vážené příspěvky.“ Toto opatření má rozhodně logiku v souvislosti se zavedenou praxí pojišťoven.

Tomšík: „jeden člen, jeden hlas, versus „členský vklad by měl být v poměru k výši vkladu“ Toto nedává vůbec logiku. Vezměme pro jednoduchost výši členského vkladu 10% z úsporného vkladu. Potom člen, který si uloží 10 tis. Kč, bude mít členský vklad 1 tis. Kč a člen který uloží 1 mil. Kč, bude mít členský vklad 100 tis. Kč a oba budou na členské schůzi hlasovat jedním hlasem? Kdo by si do takovéto instituce nějaké peníze vložil?

Tomšík: „zastropujeme maximální výši úvěru“ Vždyť už nyní je tato výše zastropována ve vztahu k vlastnímu kapitálu družstevních záložen a může být jen 25% vlastního kapitálu. Čili družstevní záložna s kapitálem 35 mil. Kč může půjčovat jedné ekonomicky spjaté skupině jen 8,75 mil. Kč a její bilanční suma může z ekonomického hlediska dosáhnout pouze cca 300 mil. Kč, zatímco družstevní záložna s kapitálem 1 mld., Kč má maximální úvěr na jednu ekonomicky spjatou skupinu 250 mil. Kč. Je naprosto nelogické určit absolutní strop bez souvislosti s vlastním kapitálem.

Tomšík: Výše základních členských vkladů jednotlivých členů družstevních záložen může být i jen 1 Kč. Tato výše základního členského vkladu je však stanovena se souhlasem ČNB. Při udělování povolení ke vzniku družstevní záložny ČNB zkoumá technické a organizační předpoklady vyplývající ze stanov družstevní záložny - § 2a odstavec (4) písmeno c) zákona 87/1995 Sb. a podle §5a odstavce (3) ČNB schvalovala snížení základního členského vkladu. Je zarážející, že celou záležitost ČNB prezentuje, jako by ji překvapovala a jako by o ní nevěděla, i když ji sama schvalovala.

Tomšík: Družstevní záložny nabízí vysoké úrokové sazby. ČNB ve své argumentaci však zapomněla uvést, jak vysoké mají jednotlivé finanční instituce správní náklady. Po jejich započtení se situace výrazně změní. Je úplně jedno, jestli finanční instituce platí vysoké poplatky softwarové firmě za drahý informační systém nebo platí vyšší úroky klientům. Viz můj článek „Jak je to s výší úroků bank a spořitelních družstev?“.

Tomšík: „v okamžiku, kdy budou (družstevní záložny) fungovat na stejném regulatorním principu“ ČNB pro družstevní záložny nechystá stejný regulatorní princip, ale výrazné omezení jejich činnosti a konkurenční znevýhodnění vůči bankám.

K medializaci případu MSD v Hospodářských novinách si dovolím poznamenat toto:

Hospodářské noviny poskytovaly nebývale velký prostor kauze Metropolitního spořitelního družstva, přičemž postupovaly tak, že nejprve zveřejnily informace, které nějakým způsobem získaly nebo si „domyslely“ a až po té se snažily získat vyjádření protistrany. Seriózní novinář nejprve pošle připravený článek k posouzení a vyjádření protistraně a po té publikuje článek společně s vyjádřením protistrany. Navíc Hospodářské noviny dostaly mé vyjádření k celé kauze už po jejich kampani z první dekády ledna 2014. Zaslal jsem jim e-mailem dva mé články dne 20. 1. 2014 na adresu redakce@ihned.cz, přičemž se ani neobtěžovaly poslat mi odpověď, že články zamítají. Články byly po té uveřejněny na portálu mesec.cz.

O přístupu Hospodářských novin k celé kauze svědčí i nepřesný přepis mé telefonické reakce na jejich dotaz, kdy moje celá odpověď zněla „Kdo vám to řekl? Já o žádném obvinění nevím. Na shledanou.“ Proč vynechali můj dotaz na to, kdo jim informace poskytl a proč na něj neodpověděli? Podle § 8a odstavce 1 trestního řádu je zakázáno poskytovat informace, umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení. Podle § 8d odstavce 1 trestního řádu „Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c, lze v nezbytném rozsahu zveřejnit pro účely pátrání po osobách, pro dosažení účelu trestního řízení, nebo umožňuje-li to tento zákon. Uvedené informace lze také zveřejnit, odůvodňuje-li to veřejný zájem, pokud převažuje nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby". Kdo dal tedy souhlas se zveřejněním osobních údajů obviněných? Porušil někdo zákon? V čí prospěch?

V přímém kontrastu s výše uvedeným je zveřejnění výsledků vyšetřování z akce Aladin v červnu tohoto roku. Proč se jméno pětačtyřicetiletého muže neobjevilo v tisku stejně jako jména ostatních obviněných v kauze MSD? Kdo rozhoduje o tom, čí jména se v tisku objeví a čí neobjeví?

Vrcholem mediálního eskamotérství Hospodářských novin je jejich tvrzení v článku z 19.3.2015, že představenstvo k případu MSD mlčí. Přitom to byly oni, kdo ani neodpověděli na nabídku mých článků. Hospodářské noviny snad nesledují konkurenční media? Když jsem uvedl odkazy na mé články k případu MSD v diskusním příspěvku k tomuto článku Hospodářských novin, tak je redakce během deseti minut smazala.