Američané poslali do zemí válčících s hitlerovským Německem a jeho satelity materiál za desítky miliard dolarů. Západní spojenci také už od roku 1942 masovými nálety bombardovaly Německo, které muselo v protivzdušné obraně soustředit na 1,5 milionů vojáků a většinu svých letadel. Tyto síly jim pak chyběly na východní frontě. I díky tomu byl poměr mezi sovětskými a německými letadly v roce 1944 20 tisíc ku dvěma tisícům ve prospěch Rudé armády.

Američané se do přímého boje se silami Osy dostali už 8. listopadu 1942, kdy se vylodili v severní Africe v rámci operace Torch. O rok později v květnu pak před nimi, Brity a Francouzi kapitulovalo v Tunisku na 300 tisíc německých a italských vojáků, čili skoro stejný počet jako padl do zajetí u Stalingradu. Západní spojenci pak pokračovali v bojích s nacistickými vojsky v Itálii.

Dostali jsme 350 000 aut, řekl maršál Žukov

Asi nejvýznamnějším příspěvkem Američanů k porážce Německa byla jejich pomoc, kterou dostalo i Stalinovo Rusko, tehdy Sovětský svaz. Podívejme se třeba do pamětí maršála Georgije Konstantinoviče Žukova, jeho slova jsou jasná: „Dnes se říká, že nám Spojenci nikdy nepomohli. Ale sotva lze popřít, že nám Američané dodávali obrovské množství materiálu, bez něhož bychom nemohli formovat naše zálohy, ba ani pokračovat ve válce. Dostali jsme 350 000 aut, a jakých aut! Chyběly nám výbušniny, střelný prach, neměli jsme ani čím plnit patrony do pušek. Američané nás opravdu dostali z nouze.“ To jsou jasná slova a těžko si někdo rozumný může myslet, že tento respektovaný sovětský vojevůdce lhal. Faktem je, že tehdy po válce tímto výrokem rozčílil samotného Stalina.