„Oni přijdou, nepozdraví, nepoprosí, nepoděkují, nerozloučí se. Chovají se pánovitě arogantně, rozkazovačně. A běda, když jich je hodně a na všechny se nedostane jídelní lístek v ruštině, to se rozčilují nebo i odchází. Nebo přijdou, ale před nimi je tady hodně lidí, co tu byli dřív a oni chtějí hned být obslouženi a neberou na nic ohled. S Němci, Rakušany, Američany takové potíže nejsou. A vůbec s ostatními jsme v pohodě, nejlepší jsou skupiny rakouských nebo německých důchodců,“ objasnila Jana.

Já na to, že když takoví hosté odejdou, tak to není zas taková škoda. „V Paříži ve vyhlášeném podniku U Maxima jeden čas zdejší personál odmítal obsluhovat ruskou klientelu, a zdůvodnil to takto. „To, že mají peníze, není všechno, jinak jim čouhá sláma z bot“,“ povídám jí. „To máš pravdu, jsou jako vidláci a burani.