Nechtěl jsem být zkrátka doma, a vyrazil fandit mezi lidi. Naši vyhráli zaslouženě, a pořád mají šanci na nejlepší umístění na mistrovství světa v basketbalu v historii nejen Česka, ale i Československa. Tak snad vyhrajeme i nad Srbskem a nakonec skončíme pátí. Atmosféra v hospůdce byla fantastická, a Poláci nám nakonec pogratulovali a poblahopřáli k vítězství a pak došlo i na panáky. Říkám si, tak by to mělo vypadat vždycky, je to jenom sport a kvůli tomu se nemusíme nenávidět.

Jenomže u jednoho panáka nezůstalo a jeden z Poláků Jacek řekl to, co si myslí i mnozí Češi. „Ale co, prohra s Čechy zase tolik nevadí, hlavní je, že jsme porazili rusáky,“ a bylo to. Takže došlo i na politiku a druhý Polák Grzegorz si přisadil: Z Ruska pochází jenom zlo, nikdy jsem nečetl žádnou ruskou knížku, nechci žádné ruské věci, nic ruského nemám a nic ruského nepotřebuji.“ Na to já odpovím. „To ti nevěřím Grzegorzi, určitě se neobejdeš bez ruského plynu, benzínu nebo nafty. A co se týče ruské literatury děláš chybu. Takoví klasici jako Dostojevský nebo Puškin, či novější autoři Solženicyn, Solovjov a další, kteří popisují hrůzy komunistického režimu a gulagů. Uvědomme si, že oběťmi sovětského režimu bylo nejvíc Rusů. Ne všichni Rusové byli a jsou komunisté.“