Nemám rád lidi, kteří za problémy vidí pouze vnější příčiny. Nevidět chyby u sebe, ale jen o druhých, je důsledkem rozmazlovací výchovy. Když se mně něco nepovede, tak se ptám sám sebe, co jsem udělal špatně, proč to tak dopadlo, a nebiji se v prsa, že já jsem stejně nejlepší, ale ti druzí jsou gauneři a jenom mně ubližují. Takovým přístupem se nikdo daleko nedostane.

A stejně je tomu i u těch, kteří v problémech současné Ukrajiny, rozpadu Jugoslávie a Československa vidí pouze jakémsi spiknutím Západu, spíše ovšem vybájeném, než z vnitřních příčin. V minulosti máme dost příkladů, kdy se potíže včas neřešily a dopadlo to špatně. V tomto seznamu bohužel figurují i Češi. V květnu 1918 uzavřely v Pittsburghu české a slovenské krajanské organizace dohodu, která souhlasila se vznikem společného československého státu s tím, že Slovensko bude mít autonomii s vlastní správou a sněmem. To nebylo dodrženo. Někteří čeští historici tvrdí, že Pittsburská dohoda nebyla pro budoucí stát závazná, nicméně požadavky Slováků se měly včas řešit. Prvorepublikové Československo však zůstávalo unitárním státem, a ani zemské zřízení z roku 1927 na tom nic nezměnilo. V rámci čtyř zemí vznikla sice též Slovenská krajina, avšak práva zemských samospráv byla značně omezená a například jejich nejvyšší představitel zemský prezident byl pouhým státním úředníkem jmenovaným čs. vládou na návrh ministra vnitra.

Nelze se divit, že Slováci byli nespokojeni a nejsilnější stranou na Slovensku byla Hlinkova slovenská strana ludová, která vytrvale žádala pro Slovensko autonomii v rámci společného státu. Jenomže slovenská autonomie byla uzákoněna teprve v listopadu 1938, v krizové době po Mnichovské dohodě, tedy pozdě, až v pomnichovské krizi a jen čtyři měsíce před koncem společného státu. Jistě za rozbitím Československa stál hlavně Hitler, ale Češi mu to svoji neochotou řešit oprávněné požadavky Slovenska ulehčili. O to snadněji pak slovenští politici vyhlásili samostatnost Slovenska, kterou přivítala velká část Slováků. Je potřeba si přiznat pravdu, i když bolí.