Já jsem se tedy spíše bavil, ale u výrazné většiny našeho zájezdu ruská klientela sympatie nezískala. Střetávali jsme se v restauraci u večeří a snídaní, a byl to opravdu zážitek. Jejich pokusy nás předbíhat ve frontách jsme ovšem eliminovali hned v počátku. I já jsem jednou poněkud důrazněji jednomu Ivánkovi vysvětlil, že fronta je vzadu a trochu mu pomohl se zorientovat. Ale v tom si pak dali říci.

Byla s nimi ovšem také legrace. Srandovní byla třeba jedna ruská ženština, která si z karaf z vody, které byly k večeři, nalévala vodu do plastikové jeden a půl litrové láhve. Ty přitom byly na recepci k mání za dolar a já předpokládám, že ten, kdo má na dovolenou v Izraeli nemusí tak trapně škudlit. To, že si tam další ruští hosté vyráběli ze snídaní svačiny na cestu, o tom raději pomlčím. Jeden kolega ze zájezdu řekl, že je absolutně nesnáší a musí sedět u stolu zády k nim, aby je neviděl. „Jsou to nevychovaní burani a verbež,“ řekl na jejich adresu. Proti němu já tam působil jako milovník Ruska.