Jako spotřebitelé vnímáme vysoký podíl zahraničních potravin na našem trhu a mnozí si už na to zvykli. Zvykáme si na to, že jsou k nám dováženy potraviny jiné kvality, než daná firma dodává do obchodní sítě doma. Máme dle nich jiné chuťové návyky. Naše média předkládají posluchačům a čtenářům polopravdy, často však i kulantně řečeno nepravdy. A tak se do éteru šíří informace o požadavku na 85 % zastoupení českých potravin, které vyzní, že jako všech.
V pořadu přítomná dáma okamžitě vysloví názor, že by byl nesmysl budovat skleníky a v nich pěstovat pomeranče. A pan redaktor přikyvuje, i když dva dny předtím od představitele Agrární komory vyslechl informaci, že se jedná o pouhé jedno procento z potravin, v obchodech nabízených. Potravin, které můžeme a umíme vyrábět doma ve vysoké kvalitě. Že je snaha postupně po pěti procentech navyšovat podíl těchto českých potravin až na kýžených 85 % v roce 2027.
Kam jsme to až dospěli, když se musíme obracet na zákonodárce? A snít o tom, že možná v roce 2027 bychom mohli mít v obchodní síti 85 % některých potravin z domácí produkce. V zemích na západ od nás je samozřejmostí nakupovat především vlastní potraviny, kterých je v jejich obchodní síti většina. A my se musíme domáhat nápravy prostřednictvím nařízení. Nejhorší však pro mne je kritika z tzv. vlastních řad. Reakce českého ekonoma, který prohlásí, že v případě soběstačnosti v potravinách ( o tom nebyla řeč), „půdu si tak zničíme, tak ji vyčerpáme, že v budoucnu už nebude ani na čem potraviny vyrábět“. A čtenáři sdělí, kolik že to jako daňový poplatník přispívá zemědělcům peněz, ale neuvede, kolik peněz, takto počítáno, dostanou zemědělci na západ od nás, odkud zlevněné přebytky k nám putují. Bylo by to mnohem vyšší číslo.
Soukromý zemědělec v televizním pořadu zase postraší zdražováním. A aby téma "nevychladlo", nesmí se v médiích zapomínat sdělovat národu, že velké podniky drancují půdu vlastníkům, kteří jim ji pronajímají. Co na tom, že to není pravda, když se to někteří redaktoři tak dobře naučili stále opakovat. Dříve byli naši zemědělci kritizováni, že jsou neschopní konkurence a mají nižší výrobní výsledky. Dnes jsme naprosto srovnatelní se západními zeměmi, v užitkovosti dojnic na šestém místě ve světě. Za USA, Izraelem, Jižní Korejí, Dánskem a Estonskem. Chemických přípravků v ochraně rostlin a hnojiv používáme podstatně méně než země EU 14. Opět jsme kritizováni, „hospodaříme příliš intenzivně a měli bychom přejít na extenzitu“.
Co říci na závěr. Neustálé ataky na zemědělské podniky, které chovají 90 % dojnic, 94 % drůbeže a prasat v naší zemi, snaha o zpochybňování jejich hospodaření je na pováženou. Neměli by mlčet. Celý výrobní proces našich potravin je prošpikován přísnými kontrolami. U nás se nikdy nemohlo a nemůže stát, aby do krmných směsí pro hospodářská zvířata byl přimícháván vyjetý olej, aby se v chovech drůbeže použily postřiky, které kontaminují vejce. To dokázali ve vyspělých zemích na západ od nás.
Nemoc "šílených krav", BSE, jsme si také odtud dovezli v krmných směsích. A jako u sousedů použít v potravinářství posypovou sůl, to už je vůbec nemyslitelné. Mimochodem, dodnes asi nevíme, která že to firma udělala. A zvýšení podílu českých potravin na trhu má vliv i na kvalitu půdy. Více zeleniny, brambor, vyšší stavy hospodářských zvířat a více pícnin, to je i šance na dodávání více organické hmoty do půdy, a tím i větší schopnosti půdy udržet vodu. Jak to s českými potravinami dopadne? Budou se v obchodech krčit v koutku, nebo budou v dostatečném množství tak, jak si to zasloužíme?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
