Jana Silovského zadržela na začátku února 2016 turecká policie na letišti v Istanbulu. Měl u sebe letenku do města Gaziantep u syrských hranic, odkud chtěl odjet do syrského Džarábulusu a tam se připojit k bojovníkům takzvaného Islámského státu. Tureckým policistům se muž přiznal, ti ho poslali zpět do Česka. Silovský se doznal i českým vyšetřovatelům. Řekl, že počítal s tím, že půjde do války, bude bojovat za ideologii IS a že bude zabíjet lidi. Kromě trestu vězení měl Silovský absolvovat i psychiatrickou léčbu.

Nyní uplynula polovina jeho trestu ve vězení a Jan Silovský požádal o podmínečné propuštění. Třebaže ve vězení dostával samé kázeňské pochvaly a byl příkladným pracovníkem, tak soud jeho předčasné propuštění zamítl s tím, že prý se dostatečně nenapravil, jak píše Právo 28.8.2019.

Nyní si postavme do protikladu bratry Mašíny a podívejme se, co je za nimi vidět. Jejich případem se podrobně zabývám mnoho roků, napsal jsem na toto téma řadu blogů. Ale, snad nejlépe jejich případ popsal Jan Litvin (ZDE). Celou záležitost bratrů Mašínů zpracoval Miroslav Kačor ve svojí knize Svědomí hrdinů. Též natočil film, který však těsně před uvedením Česká televize stáhla z programu a nevím, zda byl někdy odvysílaný (ZDE). Kniha Miroslava Kačora je nabita fakty včetně fotodokumentace a výpovědí svědků. Řada faktů, které hovoří v neprospěch bratrů Mašínů je na webových stránkách jejich zastánců v současné době vymazaná.

Takže si stručně připomeňme činy bratrů Mašínů, které jsou vydávané za protikomunistický odboj: umlácení řadového policisty železnou tyčí, svázaní a podřezání řadového policisty nožem, zastřelení pokladníka při loupeži peněz, pokus o vraždu zasahujícího hasiče, když bratři Mašínové zapalovali stohy (hasič Lecián přežil i ránu jistoty, kterou do něj Ctirad Mašín vypálil).

Shrňme si to tedy: tři loupežné vraždy, jeden pokus o vraždu a podpalování stohů. Nevím, kdo ještě žádá o větší důkaz, že šlo o obyčejný terorismus!