Založení Institutu pro politiku a společnost lze vnímat jako první krok k tomu, aby ANO mohlo zapustit hlubší kořeny v našem stranickém systému. Pokud Andrej Babiš myslí opravdu vážně, že ANO je dlouhodobý projekt, má před sebou ještě mnoho práce. To, že začal think-tankem, není náhoda.
Jedna věc je ale vytvářet programovou a ideovou základnu, ze které budou moci politici ANO čerpat a která zároveň bude sloužit jako něco, co je spojuje a s čím se mohou identifikovat. Druhá věc je vybudovat stranickou strukturu, která pokrývá všechny regiony a funguje od místní, přes okresní, krajskou, až po centrální úroveň. Něco takového Babišovu hnutí zatím schází.
ANO v tuto chvíli nemá dokonce ani potřebný počet místopředsedů. Ti (s výjimkou Věry Jourové) rezignovali loni na jaře a od té doby hnutí nebylo schopné uspořádat nový volební kongres. Mluvčí ANO se vyjádřila v tom smyslu, že veškerou kapacitu hnutí zatím poutaly volby. Dá se očekávat, že nyní se po think-tanku dostane řada i na budování stranické struktury. Může se z ANO stát standardní politická strana?
Při pohledu na politické strany jako na hierarchické struktury, které sice fungují na demokratickém principu, ale zároveň jsou ovládané různými skupinami, které dovedou stranickou demokracii využívat ve svůj prospěch, se zdá, že vytvořit něco podobného, nemusí být zase tak velký problém. Naopak, když hierarchická struktura uplatňující demokratické postupy bude řízena manažersky z jednoho centra, může být dokonce úspěšnější.
Napodobit hierarchickou strukturu a více méně formální a mechanicky fungující demokratický princip by pro Andreje Babiše nemělo být těžké. Stačí, pokud si pod rostoucím tlakem uvědomí, že se jedná o věc, kterou by měl řešit. Jestli se hnutí ANO podaří tento úkol zvládnout, tak se navenek co do struktury a jejího fungování nebude od ostatních politických stran příliš lišit.
Jediný rozdíl by spočíval v tom, že Andrej Babiš by jako předseda hnutí neustále představoval i investora, který to celé platí, takže každý člen ANO si dvakrát rozmyslí nějakou tu rebelii a pokud se i tak puč proti němu vyskytne, dá se očekávat, na čí stranu se postaví většina hnutí. Ale i v každodenním fungování lze předpokládat mnohem větší snahu plnit Babišovy příkazy, než je tomu dnes v jiných stranách. U nich se to však často zmiňuje jako problém – jejich centrum je příliš slabé.
Pokud se Andrej Babiš nespokojí se svým think-tankem, ale bude systematicky budovat strukturu hnutí, může velmi rychle vzít vítr z plachet ostatním stranám. Ty se mohou bránit tím, že porazí Babišovo hnutí v jeho vlastní disciplíně.
Znovu objeví veřejný prostor, vyjdou ven za svými voliči, budou se snažit je potkávat tam, kde se vyskytují, nedovolí, aby jejich noví členové po určité době odcházeli, protože schůze jsou dlouhé, ve straně není, co dělat, a o tom důležitém se rozhoduje jinde.
Zkrátka politické strany musí převzít některé prvky hnutí. To je příslib, který Andrej Babiš nemůže naplnit.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
