Kdysi dávno jsem emigroval, do Kanady.
Nechtěl jsem žít s komouši v jedné zemi a nikdy se nikam nepodívat.
Tak jsem utekl.
Nejdříve do Rakouska a poté do Kanady.
A byl jsem pěkný vyčůránek, jako většina chudých emigrantů.
Chudý emigrant si totiž myslí, no on to vidí, že vyhrál v loterii a všude kolem je hrozně moc peněz a úplně zadarmo.
Štědrý sociální systém.
Hodíte lež tady, a tady, a tady, zapřete, že máte vůbec nějaké peníze a ze sociálního systému se sypou peníze.
Na místní poměry ne tolik, ale na poměry, ve kterých jsem doposud žil, neuvěřitelně hodně.
Více než jsem si vydělával v regulérní práci.
A to se samozřejmě za tu dobu nezměnilo.
Pokud chudý emigrant dorazí do ráje, tak má pocit, že má na své štěstí nárok, že vy jste se už napakovali dost a měli byste platit.
A pokud neplatíte dost, pokud snad nechcete chudáka emigranta mezi sebe, tak jste zatracení rasisti.
Dnes, věřím, bych v sobě měl více pokory a vděčnosti.
To jsem neměl, a kde jsem se to měl proboha naučit.
Byl to úplně jiný svět, jiný vesmír a já vůbec netušil, jak to funguje.
Pokud je člověk, občan, usazený, ustálený, tak má zvrácenou touhu vypadat ještě lépe, a lépe.
Není to tak, že chce tomu zvířátku hloupému pomoct, chce to udělat pro sebe.
A tak se o nás starali náboženští holandští fanatici a já jsem hned nad tím strojeným úsměvem viděl v očích záblesky pohrdání.
Oni mě nevnímali, oni krmili svého utahaného boha svou dobrotou.
A vůbec jim to nevyčítám, co s takovým bubákem z komunistického lágru?
Myslím, že svět funguje stále stejně, blbě.
Já jsem se vrátil, protože se mně prostě stýskalo.
A velkým darem byly zkušenosti, které jsem získal a přinesl si je sebou.
Od té doby Česko, Čechy miluji.
Vím, že máme málo sebevědomí, vím, že hrozně závidíme, vím, že rádi pomlouváme, chlastáme a fantazírujeme.
Ale doma je doma, má to nějaký obrovský důvod, proč jsme se právě tady narodili.
Každý emigrant, který přichází z naprosto jiného světa, bude navždy vytržený ze svých kořenů.
Někteří budou tiše trpět, budou chudí, v ghetech,někteří budou nenávidět systém.
Protože ten systém je v jejich přirozenosti nikdy nepřijme.
Museli by se změnit, museli by být od základů jiní, a to se povede jen hrstce.
Je to totiž popření sama sebe, všeho čím jsou.
Existuje i jiná cesta, pomáhat dané zemi ekonomicky.
Ale ani to příliš nefunguje.
Jakmile člověk jednou nasákne představu zbohatnutí, přestane se mu líbit to, co odnepaměti měl a bude chtít víc a víc.
A pokud mu to nedáte, bude vás zase nenávidět.
Nabyde přesvědčení, že mu to dlužíte a že na to má svaté právo.
Proto nikdy nebude fungovat export demokracie, jen to rozbije celou společnost.
Vnese do hlav zmatek a chaos.
Protože ta společenství se pomalu vyvíjela staletí a na tak velkou změnu, skok, nejsou přirozeně připravené.
A chaos obnažuje temné lidské pudy, zlost, mstu, ukřivděnost, hamižnost, touhu po moci, fanatismus.
Když budete mít hlad, tak vás najednou moc jídla zabije, minimálně se vám udělá špatně.
My jsme na bohatství už navyknutí, chápeme, že každý bohatý nebude a hlavně víme, že nám nikdo bohatství jen tak nedá.
Existuje jediná cesta.
Nechat lidi žít tam, kde jsou a změny dělat pouze pomalu.
Pokud vůbec.
Nevměšovat se do kultury jiných zemí a necpat jim svůj pohled na svět.
Jaroslav J., 55 let
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
