Příští rok se prostřednictvím zdravotních pojišťoven rozdělí na poskytování zdravotní péče nás všech 238,9 miliardy korun, což je o deset miliard více, než v roce 2014. Nároky zdravotního trhu jsou však takové, že zdravotní pojišťovny budou muset snížit své rezervní fondy a část péče budou muset proplácet z peněz, původně určených na vlastní provoz. I to je z pohledu pojišťoven racionalizační krok, ale neměl by být protěžován na úkor přehnaných požadavků některých zdravotnických zařízení.

Co je to přehnaný požadavek? Přehnaný požadavek je vše, co odporuje čistému svědomí předkladatele. Asi se všichni shodneme na tom, že se dá celkem exaktně spočítat péče nutná při běžné operaci slepého střeva. Takových úkonů je mnoho, řekněme většina. Přehnaný požadavek by byl, kdyby si zdravotní zařízení k této operaci účtovalo i komplikace, které nenastaly. Stejně jako zdravotní zařízení, může proti svému čistému svědomí jednat i ambulantní lékař. Takový lékař má určitou sumu zaregistrovaných pacientů, za které bere paušální poplatek. A to i když se u něho neukáží, jak je rok dlouhý. Přehnaný požadavek vůči zdravotní pojišťovně by byl, kdyby si lékař účtoval léčbu takového zaregistrovaného pacienta, který danou léčbu ve skutečnosti nepodstupuje a je zdravý jako ryba. V obou případech jdou peníze do kapsy právního subjektu, který podvádí. Jsou ale i další způsoby, jak na zdravotních pojišťovnách vydělat. Třeba si za drahé státní peníze pořídit přístroj, jehož služby bude zdravotní zařízení účtovat pojišťovnám i na pacientech, kteří tyto služby z odborného hlediska nepotřebují, přesto léčbu na těchto přístrojích absolvují. Je mnoho a mnoho dalších možností a zdravotní pojišťovny budou muset najít opravdu účinné nástroje, jak těmto neúměrným požadavkům zamezit. Úhradová vyhláška, kterou předkládá Ministerstvo zdravotnictví je jedna věc, zdravotní zařízení předkládající požadavky dle této úhradové vyhlášky odporující jejich čistému svědomí je věc druhá.