Boj, který se o kouření vede, přitom připomíná více bratrovražednou válku než snahu domluvit se. Zcela se vytrácí tolerance a ochota naslouchat druhé straně. Že naši společnost rozděluje a nesjednocuje, to se vytýká hlavně prezidentovi Miloši Zemanovi. Jak se ale chová poslanecká sněmovna? V poslední době to vypadá, že projednává jen zákony, kterými chce někoho před jinými chránit. Že těm „jiným“ ubližuje a omezuje jejich práva, to je zřejmě nezbytnou součástí levicové politiky naší současné vlády a parlamentu. Oni ale podle svých slov společnost nerozdělují, to pan prezident. Pokud ale ochrání prodavačky uzavřením obchodů, poškodí zákazníky, kteří si chtějí v klidu nakoupit o svátcích. Ve jménu ochrany zdraví občanů nekuřáků, poškodí kuřáky, pokud si nebudou mít kde zakouřit.
Chování politiků, kterým chybí pokora a tolerance při řešení těchto zcela zbytečně vyvolávaných problémů, společnost nejen nesmiřitelně rozděluje, ale brání jí mluvit o důležitějších a neřešených věcech z politiky domácí i zahraniční. Pokud to není záměr, jde hlavně o osobní nezkušenost a jakousi vystrašenost ze své „důležité“ funkce.
Jeden příklad za všechny je šéf zdravotnického výboru parlamentu Prof. MUDr. Rostislav Vyzula, zvolený za hnutí ANO. Čtyřiašedesátiletý lékař je předním českým onkologem. Svou profesní dráhu spojil s Masarykovým onkologickým ústavem v Brně, který v letech 2001 až 2008 vedl a v současné době je přednostou Kliniky komplexní onkologické péče. V popředí jeho odborného zájmu je především karcinom prsu a střeva. Úctyhodný lékař, který si své voliče získal svým důstojným povoláním lékaře a obecně slušným vystupováním. V politice je ale absolutním nováčkem. V pořadu Máte slovo Michaely Jílkové, který byl vysílán minulý týden ve čtvrtek, si toho musel všimnout každý divák.
Podle jeho slov prý například nemáme žádný zákon zakazující kouření a průzkum veřejného mínění musí být objektivní. Přitom v současnosti platná legislativa, která omezuje kouření na většině veřejných místech a zákaz kouření v restauracích, je na úrovni států uprostřed Evropy a Brusel zatím na nás žádné zpřísnění zákazu cigaret nevyžaduje. Zákon z roku 2005 se jmenuje o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, byl v roce 2006 a pak ještě v letech 2008 a 2009 novelizován a míst, kde se nesmí kouřit je zde vyjmenováno na celou stranu tohoto dokumentu. A nebo Vyzulova víra v objektivitu průzkumu veřejného mínění. O objektivitě, spíše přizpůsobení průzkumů veřejného mínění se debatuje již od minulého tisíciletí. Rostislav Vyzula citoval v pořadu Máte slovo průzkum, kde jednotliví respondenti odpovídali na otázku, zda by zakázali v restauracích kouřit. Osmdesát procent bylo pro. Jak by asi dopadl průzkum s otázkou, zda by oslovení zakázali kouřit ve vesnických restauracích? Určitě opačně.
Zcela nepřesvědčivě poslanec R. Vyzula operoval také s fakty, kolik stojí léčení kuřáků a kolik stát vydělá na daních z cigaret. Průměrné náklady na léčbu nejsou nikdy úplně přesně vypočitatelné, což například připouští i dřívější ministr zdravotnictví Leoš Heger. Proč nám někdo z lékařů či ministerstva zdravotnictví raději nevysvětlí, jak je možné, že někteří kuřáci se dožívají i stovky let a jiní nekuřáci umírají daleko dříve na rakovinu plic.
Pohled na rakovinou postižené plíce není zrovna pro slabé povahy, což panu poslanci a lékaři onkologovi Vyzulovi věří každý. Podobné obrázky, ale zanedlouho budou i na našich cigaretách a zkušenosti ze světa napovídají, že k menší spotřebě tabáku to nepovede. Ale viděl někdo zblízka utržený meniskus v koleně sportovce? Žádná hezká podívaná to rozhodně také není. Ale budeme kvůli tomu zakazovat sport. Poslanec Rostislav Vyzula byl nejen v pořadu Michaely Jílkové, ale je i na jednáních zdravotního výboru „vybaven“ jen nepřesvědčivými argumenty z ministerstva zdravotnictví, včetně obrázků nemocných plic, zná z vlastní lékařské zkušenosti, jak až může kouření končit, zcela mu ale chybí nadhled politika, který by měl vnímat názory z co možná nejširšího spektra společnosti, od všech svých voličů.
A ještě jeden podivný argument příznivců zákazů. Na silnici se prý také musíte řídit příkazy a zákazy a nikdo proti tomu neprotestuje. To je sice pravda, silnice je ale státní a zdraví je každého z nás.
Nikdo nepochybuje o tom, že kouření není zdravé. Kolik nezdravých věcí nás ale každodenně doprovází životem. Bude naše vládní garnitura zakazovat i cuk, sůl, mléko v kávě, uzeniny?
Známá pravda, že zákazy, a to i ty absolutní, nikdy nic dlouhodobě nevyřeší, nikoho nezajímá. Přitom v restauracích, kde se podává jídlo, se už nekouří téměř nikde, přidávájí se i nekuřácké kavárny a čajovny. A to vše bez nových vládních zákazů. Nový zákon je úplně zbytečný, shodují se často i restauratéři a hospodští, a to nejen z menších měst a vesnic. Nestálo by za to uspořádat ještě jeden opravdu objektivní průzkum veřejného mínění?
Mezi osmdesát procent obyvatel, kteří podporují podle „objektivního“ průzkumu absolutní zákaz kouření určitě nepatří dnes důchodce, dříve novinář a zcela určitě ne lobista tabákových firem Aleš Pokorný. Ve svém příspěvku, který nám zaslal, například píše: „nekouřím a pokud je v restauraci hustý dým a já bych se „druhotně nakazil“, klidně odejdu jinam. Jen mi vadí, že pokud by protikuřácký zákon prošel, tak takovou možnost by neměl kuřák.“
Celé zamyšlení Aleše Pokorného najdete zde.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
