Jaroslav Šebek: Národ ve skutečnosti živí tisíce běžných sedláků, ne hrstka předotovaných miliardářů

Takovému úspěchu určitě není co závidět, vznikl totiž nezřídka na poškozených podnikáních a zkažených životech mnoha sedláků, kteří panu Teplému dodávali mléko, dokud se mu to hodilo, a když se mu přestalo chtít zajíždět pro nadojené litry k menším dodavatelům, jednoduše jim nastavil nereálné ceny a nakonec zcela vypověděl smlouvy. Dnes mluví o tom, že ve skladu nemá ani kus sýra a že mu zemědělci mají dát mléko a on že pak jím klidně nakrmí celou republiku. Speciálně v tomto případě je reálným výsledkem takového přístupu k zemědělcům dnešní vývoz části české mléčné suroviny do Německa, a bohužel také významné snížení počtu regionálních chovatelů krav. Své kapacity musí pan Teplý nahrazovat svozem mléka nebo smetany z Polska, Běloruska a kdovíodkud ještě. Následně pak své výrobky vozí zase zpátky do světa - třeba do Ruska. Mimochodem, to je jistě regionální jihočeský produkt par excellence! To je typická ukázka ekonomického a environmentálního „přínosu“ pro české zemědělství a společnost od skupiny oligarchů, kteří se chovají, jako by jim už patřila celá republika.

K této nabubřelé televizní póze velkomlékaře se nabízí dodat, že každý slušný podnikatel má v úctě své dodavatele a bere je jako partnery, ať už jsou svou velikostí jacíkoli a nedehonestuje je, protože tím neříká něco jen o sobě, ale degraduje tím i celý sektor v očích veřejnosti. Nic naplat, pan Teplý se prostě projevil tak, jak ho Pán Bůh stvořil – zupácky poučil národ, že on všechno ví, když přece jednal se všemi ministry zemědělství (zřejmě má na mysli i ty předlistopadové), jako kdyby to snad měla být nějaká kvalifikace pro urážení a pomlouvání podnikatelského okolí, které jej notabene roky živí. I další šílený úlet pana Teplého o tom, že malí zemědělci jsou nějací podvodníci, kteří nic neprodukují, sedí v obýváku, berou jen dotace a jezdí si v Porsche, a že rodinné farmy u nás nikoho neuživí, bohužel ve studiu nikdo nezastavil, přestože tam seděl velmi schopný moderátor s velkým rozhledem a ministr zemědělství, který tyto skutečnosti zná. Co je však nejhorší, že tuto jasnou lež nevyvrátil ani prezident Agrární komory, tedy té organizace, která tvrdí, že zastupuje všechny typy zemědělců - neudělal to ale ani náznakem. Ostatně, neznamenal jsem žádnou podobnou obhajobu v jeho vyjádřeních nikdy za celou dobu jeho prezidentování (což ale zdědil po všech svých předchůdcích). Naopak tato osoba jen absurdním přikyvováním nadutému oligarchovi dokázala všem divákům, že je prachobyčejným lokajem největších agrobaronů. Proto nezbývá, než se alespoň písemně ohradit proti urážkám selského stavu a všech, kteří zemědělstvím žijí a baví je, ať už jej dělají jakkoli, coby fyzické či právnické osoby a bez ohledu na jejich velikost.

Při skutečné snaze a odvaze najít odpovědi na to, jak se uživí národ a za jakých podmínek se produkuje, stačí jen vyjet na český venkov. Jsou tam k vidění desetitisíce reálných lokálních farem s desítkami či stovkami hektarů zemědělské půdy, které byly často vystavěny na původních, násilně zkolektivizovaných a posléze bolševikem zdevastovaných gruntech, na kterých celé rodiny poctivě s přirozeným nadšením a navzdory nerovné startovní podnikatelské čáře vybudovaly neskutečné věci, a to povětšinou bez dotací. Můžeme u nich najít zcela autentickou produkci, kterou dělají často s další přidanou hodnotou, a to navzdory dodneška jim nevydaným restitučním a transformačním nárokům, navzdory náhradním pozemkům, které musí namísto své vlastní půdy (kvůli stále nedokončeným pozemkovým úpravám) léta nedůstojně užívat, navzdory dusivé byrokracii silně živené českým úředním alibismem a především navzdory totálnímu přezírání ze strany mnoha politických garnitur, které se na Ministerstvu zemědělství (a vůbec ve vládě) dosud za 30 let vystřídaly. Aby bylo panu Teplému a jemu podobným jasno: v ČR tento typ zemědělců, přes to všechno, obhospodařuje dohromady již téměř 38 % půdy (na které logicky asi nebude vznikat jen ta stále omílaná a ničím nepodložená 4 % českých potravin). A co je podstatné - produkují na ní primárně vysokou kvalitu – to vše s citem a v souladu se svým okolím, což ve svém celku znamená, že dělají i sekundární produkci v podobě udržitelného životního prostředí a živého venkova. Může se o tom úplně každý přesvědčit například pohledem na dlouhou řadu úspěšných příkladů farmářů za 19 let soutěže Asociace soukromého zemědělství ČR o nejlepší Farmu roku či za čtyři roky fungování programu Pestrá krajina. To je také zároveň moje odpověď na toto podivné televizní divadlo, ve kterém se dvě již zmíněné osoby snažily sehrát dojem, že je naše zemědělství už zase v kdovíjaké krizi a že je zase potřeba nacpat další veřejné peníze hlavně těm, kteří se titulují jako největší výrobci. Stačí se ale přitom zajet podívat přímo za naše hranice a takřka kamkoli po Evropské unii i po světě – všude platí, že právě menší a střední podniky, rodinné farmy a zemědělci generačně spjatí se svou půdou v okolí svého domova jsou právě tím nosným modelem s kýženou produkční, všestranně vyváženou a přímo dostupnou potravinovou jistotou. Tam je ten největší produkční potenciál, který ale bohužel zůstává odpovědnými lidmi stále bez povšimnutí. A dokud se tento přirozeně pestrý stav v podnikání nevrátí i k nám, budeme mít pořád o mnoho problémů více, než mají ostatní – zvláště pak v dobách nestability na trhu, zdražování, pandemií a bohužel i válek.

Nejbizarnější je, že v televizi se tihle pánové, jako pan Teplý, chovají jako gerojové, chlubí se rozsahem svých podniků, které ale povětšinou postavili na divokých privatizacích, z významné části na dotacích a na systematickém využívání právě menších dodavatelů. V médiích používají rádi silná slova o tom, jak jen oni mohou uživit tento národ, jak jen oni mají patent radit ministrovi, co a jak se má dělat a nejraději by i určovali, kolik peněz si mají lidé připravit, až půjdou do obchodu pro jejich výrobky. Na druhou stranu pak pravidelně buď vyhrožují, nebo kňourají (vždy podle politické přízně či nepřízně sedící na ministerstvu zemědělství a ve vládě), že bez dalších veřejných peněz skončí a že bude lidstvo hladovět. Jedním z mnoha ukázkových případů, jak to v naší zemědělské dotační politice chodí, a jaké podniky jsou ve skutečnosti podporovány, je národní dotační titul 13. Podpora zpracování zemědělských produktů a zvyšování konkurenceschopnosti potravinářského průmyslu, ze kterého právě mlékárna pana Teplého čerpala loni desítky milionů. Třičtvrtě miliardy korun je zde každoročně k dispozici českým podnikatelům, ovšem s drobnou podmínkou: musí mít v podniku minimálně 250 zaměstnanců - vskutku šikovné řešení pro hrstku největších podniků! Mimo jiné zde z peněz českých daňových poplatníků čerpají potravinářské podniky zcela v zahraničních rukách a také přes 200 mil. korun zde čerpají podniky v holdingu Agrofert. Takových absurdních případů nesmyslné státní politiky je bohužel celá řada a naše selská stavovská organizace je bude nyní předkládat na MZe k přepracování nebo ke zrušení. Nebojíme se tyto pravdy říkat, včetně té, že tito oligarchové a agrobaroni ve skutečnosti svou praktickou činností jen vysávají podnikatelský život z venkova a jsou tak vlastně spíše hrobaři větší soběstačnosti.

Vše zlé je ale pro něco dobré a z došlé spousty reakcí od vnímavých diváků mám za to, že jistě pochopili, že na povídání v těchto OVM nebylo něco v pořádku. Že se tu namísto seriózního hledání skutečných řešení v dnešní velmi problematické době jen někdo snaží využít války na Ukrajině k prosazení úzkých zájmů a ke zvrácení naznačeného nového trendu v nové Společné zemědělské politice v ČR. Z této zcela jednostranné debaty také mimoděk vyplynulo to, co platí již dlouhá léta - že Agrární komora neumí a ani nehodlá zastupovat všechny zemědělce, a že speciální zákon o této komoře patří zrušit, protože se ukázal, alespoň v zemědělském sektoru, jako zcela zbytečný a kontraproduktivní. Zadělává totiž jen na formální nerovnosti mezi nevládními organizacemi a na naprosto neopodstatněném upřednostňování pouze jedné z nich. To porušuje rovné podmínky ve veřejné diskusi a především brání v nalézání podstatných témat a jejich opravdu funkčních řešení. Je obecně známé (jen si dát při dramaturgii diskusního pořadu tu práci a najít!), že existuje třeba Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů, Svaz Pro-Bio, Svaz marginálních oblastí a celá řada dalších velmi odborných a na Agrární komoře zcela nezávislých zemědělských i venkovských organizací, které jsou vedeny zkušenými zemědělci, kteří by do této důležité veřejné diskuse o potenciálu českého zemědělství bezpochyby vnesly potřebný svěžejší a inspirativnější vítr.

Ministr zemědělství Zdeněk Nekula v této neslušné debatě svým slušným jednáním a přístupem obstál a má naší podporu. Je ale potřeba pro nutnou změnu udělat mnohem víc a intenzivně pokračovat v nastaveném trendu zemědělské politiky. Představitelé vládní pětikoalice a jejich zástupci pro oblast zemědělství, potravin a životního prostředí by se proto právě v této době neměli bát mnohem aktivněji řešit slíbená témata, která si dali do svého programového prohlášení. Pro tyto chvályhodné cíle s úplně jiným étosem, které mají pomoci všem zemědělcům (a ne jen některým), je také normální voliči většinově zvolili. Je proto potřeba začít tato témata proaktivně řešit a nezůstávat ve vleku hrstky lobbistů s jejich otřepanými teoriemi, které národohospodářsky dlouhodobě evidentně nefungují a jen situaci zhoršují.

Odkaz na tento díl pořadu ZDE.