Politiky s máslem na hlavě, de facto politické amatéry s malou odolností vůči stresům jakéhokoliv druhu. Zvykli si, že díky jejich „politické hmotnosti“ a informacím ve stylu „složky na každého“ prostě jen stačí na potenciální konkurenty „u žlabu“, nebo na ty, kteří jim třeba jen „nejdou na ruku“, zadupat a udělat „bu-bu-bu“. Většinou je vystaráno – šťoural si pustí do kalhot, a kýženého výsledku je dosaženo.

Pokud se protivník takzvaně „nepodělá“ a pokračuje ve zlobení, vytáhnou nějaké to „máslo na hlavě“ (kterého tam má většina nejen politiků za svůj život zpravidla víc než dost), proženou ho cíleně a ve správný moment médii a uplatí pár (byť třeba jen zdánlivých) insiderů z jeho okolí, aby to máslo (zpravidla výrazně již žlukle páchnoucí) věrohodně potvrdili a co nejvíce rozmazali. Tohle obvykle spolehlivě donutí i skutečně tvrdé nátury vhodit bílý ručník do ringu a stáhnout se. Z politiky, z ekonomiky nebo z byznysu.

Když ani gradovaný tlak nepomůže a nepohodlný diblík to odmítá vzdát, pokračuje se aktivací „kámošů“ (například) ve Vojenském zpravodajství, kteří jsou specialisty na organizování diskreditačních akcí – ať už se jedná o vykonstruované obvinění z pohlavního zneužití, nedovoleného ozbrojování nebo držení drog. Oblíbené je také obvinění z braní úplatku na základě několika miliónů, zázračně se v noci před zatčením objevivších na kontě nepohodlného subjektu. Tomu už neodolá téměř nikdo. Tito protivníci jsou následně mediálně zadupáni do země, vyvrženi z lůna společnosti slušných lidí a společensky, ekonomicky a občas i fyzicky likvidováni.

V obzvláště zapeklitých případech a když všechny předešlé metody nátlaku selžou je dalším stupněm tortury veřejné lynčování lumpa nehodného, bohu nemilého. Za pomoci spřátelené „pražské kavárny“, oblíbených figurek politického panoptika města pražského, „aktivistů“ z neziskovek a podobně se svolají přes mediální sítě tzv. příznivci a pár set placených studentů. Uměle vytvořený dav, dirigovaný zkušenými manipulátory, poté s řevem a často pod ukrajinskými vlajkami (proč vlastně ukrajinské vlajky? … že by hrozba Majdanem?!) táhne za neskutečné pozornosti mainstreamových médií Prahou a žádá většinou naštěstí jen obrazně, ale sem tam i fyzicky hlavu darebného nedobroty a nepřítele národa