1/ Nevybírejme si vůdce, nýbrž programy, na kterých se bude většina lidí schopna sjednotit. Vůdci totiž říkají často dnes to, zítra ono, a to i v rozporu s programem vlastní strany. Skuteční vůdci ze stran, jejichž program bude atraktivní pro voliče a přitom realizovatelný, vyplynou z podmínek a úkolů doby. Často jimi nemusí vůbec být ti, kteří se automaticky do takové pozice staví, ač fakticky nemají téměř žádný program. Forma je tak předřazená obsahu a podle toho to pak vždy dopadne.

2/ Domluvit se na společném postupu - znamená sjednotit se na programu určité strany, který si vybereme (přednostně ten program, nikoliv stranu! tu až podle programu!). Nemůžeme si vybírat programy podle vůdců, nýbrž vůdce podle programu. K čemu nám totiž budou vůdci bez programů, na nichž bychom byli schopni se sjednotit? Totéž platí o stranách. Rozhodující je tedy program, nikoliv strana či (její) vůdce.

3/ je také naprosto nezbytné si ujasnit příčinu a následek. Například invaze migrantů do Evropy je až následek! Příčinou bylo podepsání Lisabonské smlouvy a smluv navazujících, a to již někdy před téměř 10 lety. A tyto smluvní dokumenty podepisovali za náš stát s EU námi zvolení představitelé. Tady je příčina, která se nyní "pouze" realizuje. Když jsme si ujasnili příčinu, ptejme se, z čeho ta příčina pramení? Proč vedení EU na něco takového vůbec tlačilo a tento tlak ještě zesiluje? Kdo vedení EU vlastně řídí? Kdo za ním stojí v pozadí? Co tím sleduje? Až se těchto poznání dobereme, začněme logicky přemýšlet, jak se z toho vymanit. Toto vše by námi - podle programu vybraná - strana měla nejenom říkat, měla by dávat i návrhy na řešení, "jak z toho ven". Pokud to nedělá, hledejme dále!

4/ Před naší zemí a jejími občany stojí velké problémy a přímo existenční hrozby, nejedná se jen o islamizaci. K těm největším hrozbám dále patří zejména: