Z pohledu současnosti L. Jelínek konstatuje, že katolické i komunistické špičky se bez sebe neobejdou, potřebují se navzájem. Tím má na mysli fakt, že se spolu střetávají ve Sněmovně, v kostelích a na sociálních sítích. Z pohledu  historie mají také mnoho společného, neboť fanatiky, za nimiž se vršily zmařené životy, mají v dějinách katolíci i komunisté také ne málo. Jediný rozdíl mezi nimi je ten, že komunisté (resp. komunistická idea), jsou na světě (oficiálně) od dob francouzské revoluce,  jsou tedy nesrovnatelně mladší, zatímco církev je tady, dalo by se říct, od nepaměti (i když  nějaké to datum rovněž má, je jen otázka, z jakého náboženství budeme vycházet).

Můžeme-li tyto skutečnosti nějak v hrubých rysech hodnotit či analyzovat, pak „na body“ vede církev. Jak již citováno,  existuje mnohem déle, tedy několik století, za tu dobu katolická církev napáchala řádově mnohem více zločinů, než komunisté, přesněji KSČ, abychom byli konkrétní, neboť je pojednávána  problematik česká.  Mnohé  „zločiny církve“  jsou zapomínány (resp. nerady připomínány, ještě lépe odmítány), události jsou však trvale vedeny v análech dějepisných a historických biblioték a ústavů a slouží ke studiu, které však nemá v současnosti nějaké zásadní společenské uplatnění (nic proti historikům a dějepiscům). Na druhé straně však „zločiny komunistů“ nejsou starší  40ti let a jsou u mnohých lidí ještě buďto v živé paměti, nebo jim jsou, na rozdíl od těch církevních  připomínány, či spíše (těm mladým) vtloukány do hlavy.

V prvním případě šla všechna vina, po staletí páchaná klérem, do kytek  a samotní  viníci a pachatelé jsou rovněž již dávno pod těmito kytkami. Jinými slovy, na nich se už dnes člověk nezahojí,  natož aby to mělo nějaký smysl v dnešní době vytahovat na světlo boží a ještě to řešit. To se všem nedá říct o situaci, v níž se nacházeli komunisté od r. 1948 do r. 1989, resp. do dnes.