A to jenom proto, že tamní obyvatelé mají strach či obavy, že západní část Ukrajiny, dnes jasně ovládaná sice legálními orgány, ale s nelegálními lidmi v čele.

Ti sledují prozápadní vývoj s cílem připojení Ukrajiny k EU, mnozí dokonce tíhnou k NATO atd. To nedává mnoho klidu lidem na zmíněném válčícím území už také proto, že podstatná část obyvatel je ruské národnosti a rusky hovořící, což zase vadí západním ukrajinským  nacionalistům a vyvolává nesmyslný faktor nanávisti k Rusku a Putinovi  jako takovému (příčina je hlavně v plynové kauze). Ale jen válčící Ukrajinci na východní části Ukrajiny nejsou důvodem k nemalé nespokojenosti s dalším vývojem na Ukrajině, protože ani vývoj a tendence Kyjeva, vlády a státních orgánů nejsou vůbec uspokojivé.

Nedávno byl zvolen a před několika dny do funkce ustanoven  nový prezident Petro Porošenko. Obecně lze říci, že se na něj, jako vlivného a bohatého člověka, hodně spoléhá, nicméně mám obavy, aby Porošenko nebyl českým Havlem. Mnohé skutečnosti tomu nasvědčují, tedy kromě  momentálního  bohatství, kterého má Porošenko (podnikatel-miliardář) podstatně víc, než v tu dobu (nástupu do funkce prezidenta) měl Havel, ke kterému  se však na druhé straně Havel poměrně rychle, díky restitucím, dostal. Od Porošenka jsou velká očekávání, že zastaví extrémní a zatím negativní vývoj a události, které významně poškozují již tak nemálo zbídačenou Ukrajinu, že zastaví krveprolévání v nesmyslné občanské válce mezi vlastním obyvatelstvem. Očekává se, že s pomocí EU a USA v zemi vybuduje skutečnou demokracii, svobodu, spravedlnost, sociální jistoty, zkrátka to, co dnešní Ukrajina víc jak dvacet let postrádá, po čem lid Ukrajiny volá a čehož se mu stále nedostává.