V daný moment je aktuální vzpomínka na sebeupálení Jana Palacha. Jakkoliv se dnes tato událost díky jistým lidem prezentuje jako jeho boj proti komunismu (správně proti vládě komunistů), je čin J. Palacha nadále ne zcela objektivně a pravdivě medializován, vysvětlován a potažmo chápán. Mladí lidé toho mnoho o Palachovi nevědí, stejně jako mnohdy nevědí o srpnových událostech 68. Pokud vědí, často jsou to informace jednostranné, zkreslené, irelevantní, účelově překlopené do polohy naprosto odpovídající potřebám podávat události v co nejtragičtějších obrazech doby, aby daly vyniknout zločinnosti tehdejší KSČ. O J. Palachovi se již ne jednou napsaly ne vždy pravdivé elaboráty, popisovaly okolnosti a pohnutky, které jej vedly k tomuto protestnímu činu. Co hlavní, že J. Palach neměl v úmyslu zemřít a také to nebyl jednoznačný sebevražedný protest proti politice KSČ. Pravdou také je, že nikdo nezná jeho přesné osobní pohnutky, které jej vedly k tomuto činu, protože nezanechal žádný relevantní dopis na rozloučenou. Je jen známo, že podobných protestních akcí bylo naplánovaní hned několik. Čin Jana Palacha byl vším, jen ne tím, za co jej někteří lidé vydávají, čímž chtějí laťku závažnosti činu J. Palacha posunout do polohy, která by zdůraznila jednak závažnost tohoto období, ale i hrdinský čin Palacha, který by mohl být dáván za vzor bojovníka proti komunismu (kterým, jak by si někteří lidé přáli, bohužel nebyl).
Přijde mi proto ubohé a směšné, když paní Kamila Moučková po letech sděluje veřejnosti , že prý kvůli odlišnému pohledu jejího otce na události kolem J. Palacha než měla ona sama, s ním 18 let nepromluvila slovo. Pokud se domnívá, že je jí to ke cti mám obavy, že se především hodně ztrapnila. Zda i paní Moučkovou postihla po téměř půlstoletí nějaká politicko-solidární potřeba se znovu zviditelnit, když po stejnou dobu o ní nebylo téměř vidu ani slechu, je otázka. Obdobnou snahu zviditelnit se projevila i paní Čáslavská jen s tím rozdílem, že ta „kope“ za mnohem prozaičtější důvody – ze své minulosti ještě dnes něco vydělat.
Pozoruhodné jsou také postřehy pana Miroslava Prokeše, jako přímého účastníka a člena SVS Čech a Moravy (http://blisty.cz/art/71837.html), který spolu s Janem Kavanem organizoval pohřeb J. Palacha. V souvislosti se 45. výročím upálení se Jana Palacha byl vytvořen film „Hořící keř“, zpracovaný na motivy Palachova činu, natočený polskou režisérkou. Film byl zpracován ne jako dokument, ale jako umělecké ztvárnění, což značně ovlivnilo scénář a realitu děje, na což pan Prokeš upozorňuje. Recenze na toto dílo (snad z důvodů politické horlivosti nebo na něčí popud) byla až příliš pozitivní přesto, že film je svým uměleckým zpracováním a proklamovanou „kvalitou“ pro nedostatek dokumentární předlohy značně problematický a zavádějící. Umělecké pojetí zpracování filmu neakceptující realitu faktů a skutečností, má celou řadu nedostatků, polopravd i nepravd, na které pan Prokeš poukazuje a zkresluje tyto události do podoby, kdy jako „umělecké dílo“ zanechává (může zanechat) v mladých lidech zcela jiné dojmy, pohledy a konec konců i názory na realitu událostí té doby a samu podstatu Palachova činu.
Na závěr se mohu ztotožnit s reálným názorem pana Čulíka když píše (http://blisty.cz/art/71821.html), že bychom neměli z pohledu doby, která je úplně jiná, přistupovat k Palachovu činu necitlivě a znásilňovat ho usilovným vnucováním falešných , od reality odtržených významů. Poznamenává, že Palachovu činu dodnes nerozumí (a zcela jistě není sám) a proto není etické vytvářet mýty, událostem dodávat falešnou efektivitu a to až tak, že to byl vlastně Palach, který se zasloužil (v r. 1989 !) o pád komunismu, anebo že se kristovsky "obětoval za národ". Protagonisty těchto „mimořádných“ a „oduševnělých“ názorů viz odkaz http://blisty.cz/art/71821.html.
Jako nejobjektivnější a ničím neovlivňována vzpomínka na čin J. Palacha by asi bylo mlčení. To hovoří za vše.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
