A sedmá planeta, kterou malý princ navštívil, byla Kocourkov. Zdržel se však jen krátce - chvilkové opojení z mnohosti a činorodosti nemohlo zakrýt zvláštní pocity deroucí se na povrch jeho vědomí.

Planetu navštívil v době, kdy již dávno minuly časy alespoň předstíraného zájmu o nějaké ideály – kdy někteří panovníci třeba jen na malinkou chvilku vyhledávali samotu a klid, jako v Modlivém důle Ferdinand V., který si toto místo velmi oblíbil. Na takové zbytečnosti si už nikdo samozřejmě nevzpomněl. Čas se stal obchodní komoditou, zaneprázdněnost celospolečenskou normou.

Mnoho novinářů dávno ztratilo v očích veřejnosti kredit a vážnost. Neustálé opakování a zdůrazňování ruské propagandy a jakýchsi reportáží na toto téma s cílem skrýt a odklonit pozornost od vlastních velkých a zásadních témat, bylo unavující. Při jedné z nich čekal malý princ na nějaký střih, po němž by mělo následovat jakési sdělení, že se jedná o parodii na reportáž. Bohužel se tak nestalo a jeho smích vystřídal nejprve údiv a pak pocit zděšení, co všechno lze podávat za žurnalistiku - a ještě na to lid přispívá koncesionářskými poplatky. Co za tím stojí? Hloupost vyloučit jistě nelze nikdy. Či navedenost na příkaz vyšší moci? Tou poslední možností je lékařská diagnóza, neb bláznů ne zcela zralých pro ústav je jistě více, než dokazují statistiky. Byla to doba, kdy podívat se jen v  ZOO na medvěda a posvačit pod statnou břízou bylo hned ústřední téma hlavních zpráv a člověk byl pasován na prokremelského nohsleda. „Proruské“ weby se čteností nula-nula-nic dokázaly rozvracet fungující demokracie a přemíra informací již otupěla lidstvo natolik, že pravdivé slovo zajímalo opravdu jen pár podivínů. V jiném pořadu, tentokrát rozhlasovém, se zas řešilo dýchání na krk paní Clintonové neotesancem Trumpem. Zkrátka prostor se vyplňoval informacemi, bez kterých by se zeměkoule dozajista přestala otáčet. O propagandě vlastně slyšel malý princ až podezřele často, byla tématem rozhovorů i obyčejných lidí. „To je zvláštní“, pomyslel si. „Lidé nemají žádnou fantazii. Jen stále opakují to, co někde zaslechli.“

Souvislosti se vytrácely a jen výkřiky kvetly. Když v roce 2001 navštívil prezident jedné menší středoevropské země VH Saudskou Arábii i s hejnem podnikatelů, vše bylo v pořádku. Když jiný prezident navštívil Rusko či Čínu, bylo pozdvižení. Začalo to pravdou a láskou, jež zvítězí nad lží a nenávistí - copak láska soutěží či bojuje, aby vyhrála? Pak to pokračovalo přes selektivní vnímání světa a souvislostí a končilo to humanitárním bombardováním.