Zavedl daňovou progresi, zavedl nové daně z příjmu, daň uhlíkovou, nebo z vína, a tak dále. To bych té vládě vůbec neměl za zlé; v době krize se musí šetřit, kde se dá.

Spíše bych jí měl za zlé ten technokraticky chladný úmysl, prohlásit se programově za vládu rozpočtové odpovědnosti, ať se děje, co se děje. Mít neustále účtařsky na očích snižování deficitu státního rozpočtu a příliš se nezabývat společenskými důsledky toho, co učiním. V tom vidím malou státnickou moudrost této vlády a jejího předsedy. I když je třeba zmíněný deficit snižovat. Jistě byla chyba o něj nedbat v dobách poměrného blahobytu a značného růstu HDP.

Vláda získá část potřebných miliard poměrně drastickým zvyšováním obou pásem daně z přidané hodnoty. To je ovšem jedno z velmi necitlivých, i když zcela osvědčených opatření. Patří to i k oněm základním národohospodářským poučkám: nepřímé daně jsou nejspolehlivější co do jejich výběru.