Už jste si všimli, že pokud jde o zdravotní pojištění a jeho placení, kdykoliv se člověk zeptá na co má vlastně nárok za své peníze, odpověď je vyhýbavá a povrchní. Častá odpověď zní, že systém je solidární a zdraví přispívají na léčbu těžce nemocných, ale co to přesně znamená?

Když těžce nemocní se musí doprošovat a používat nestandartní nátlakové akce, aby se domohli účinné léčby (své) nemoci. Když se člověk začte do prohlášení všech zúčastněných (vyjma nemocných), má pocit, že peníze, které posílá povinně každý měsíc, nepatří systému, ale úředníkům a politikům.

Je až s podivem, že všichni mají plnou hubu solidarity a velkých myšlenek, od ústavně zaručeného práva, až po názor, že zdravotnictví je bezplatné. Když se zeptáme na konkrétní činy, přijde na řadu alibismus; jak málo se vybírá až po úřednické „získejte stoh razítek, dokumentů, revizních zpráv a pak možná,“ budeme na Vás myslet.