Skrývají svůj problém za mnoha věcmi. Jedni jsou happy a cool jenom proto, aby si vytvořili svůj vesmír, kde je všechno v pořádku, přitom někde vespod je to zdravotní postižení schované. Jasně, majetek, peníze, nebo vzdělání dělají z lidí lepší a důležitější na tomto podivném světě. Och bože, jak je tento postoj mylným a tak zvláštním. Před světem se budu tvářit OK, před světem budu tím pohodářem, abych v sobě vyvolal iluzi, že se nic neděje. Ale ono se děje. Postižení nejde odhodit jako obnošenou bundu.

Dnes je úterý, tak si sednu a odložím na půl hodiny to postižení, jsem přeci člověk se zdravotním postižením. Mám trochu pocit, že stále mnoho lidí chce žít ve světě iluzí, přání a skutečnosti odsunujeme. My přeci nemůžeme patřit do stejé skupiny, ve které jsou i ležáci a nemohoucí. No a co, jsem postižený, nestydím se za to. Kašlu na to být takový, jaký bych měl podle médií být.

Neumím se chovat stádově. K čemu budu venku veselý, k čemu budu lhát společnosti o skutečném životě postižených, když stejně cítím bolesti, když je život lidí s postižením takový jaký je. Místo slov lidé zdravotně postižení, budeme raději hledat různé substituty snažící se navodit něco nereálného. Vytvoříme různé náhrady omlouvající naše zdravotní postižení. Česká slova nahradíme anglickými výrazivy, ostatně proč ne, je to tak moderní a in. Za tím se skryje ta podstata, že jde o lidi s postižením.