Ministryně zjevně nechápe, že důchody jsou jen částí problému, zvaného zajištění života občanů ve stáří. Na obranu ministryně i Danuše Nerudové, pověřené vedením komise, lze uvést, že mají svázané ruce, protože termíny jako nezásluhovost, regulace a přerozdělování bohatství jsou tabu.

Základním problémem české společnosti je odkaz sametové revoluce v oblasti bydlení.
To, co se stalo, se dotýká celé populace, všech věkových skupin.

Bytový problém byl v letech 48-89 v podstatě vyřešen uplatněním tří nástrojů:

1. Přerozdělování bohatství spočívalo především ve vyvlastnění činžovních domů a v první fázi i v rozdělení některých velkých bytů na dvě bytové jednotky se sdíleným příslušenstvím;
2. Regulace nájmů snížila cenu bydlení na hranici odpovídající tehdejší cenové hladině; a
3. Masivní bytová výstavba bytů (ročně 70000 bytů I. kategorie v období 70-89) přinesla nové formy vlastnictví. Vedle státních nebo podnikových bytů byla podstatná část bytů majetkem členů bytových družstev a nebo v osobním vlastnictví. V menším měřítku pokračovala i výstavba rodinných domů.

Obecně vyhovující stav skončil, když se k moci dostali lidé zaslepení několika poučkami o trhu. Jistý hlupák si přisadil kritikou komunistických králikáren a bylo zaděláno na těžko řešitelný problém.

Základní systémovou chybu představovaly majetkové restituce. Ty mohly a měly mít podobu finančních náhrad, které by neznamenaly rozbourání existujícího systému.