Zdrojem celospolečenského vzrušení je nově vzniklá Národní sportovní agentura (NSA, neplést s Národním bezpečnostním úřadem USA) s hlavním posláním vytvořit nový systém podpory sportu (problém v pořadí první). Povede ji bývalý hokejista Milan Hnilička (druhý) za plat rovnající se ministerskému (třetí). Agentura má od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), v němž byla tělovýchova a sport na okraji zájmu (pokud se právě, na základě nejen známostí, nerozdělovaly prašule v míře větší než přebohaté), převzít veškerou sportovní agendu a rozdělování dotací (problém čtvrtý). Měla by mít až 80 zaměstnanců, z toho jich 30 převezme z ministerstva (pátý).
Schvalování nového úřadu nebylo jednoduché, ve Sněmovně mu předcházely rozčilené diskuse, senát novelu dokonce vetoval. Jeho členové návrhu vytýkali, že na šest let jmenovaný předseda agentury je téměř neodvolatelný (problém šestý), což jako kapric zaujalo V. Klaudysovou z Prahy: „Vetování senátory mě pobavilo jako dobrý fór. A tihle strejcové jsou snad odvolatelní?“
Leč námitka zrozená v senátních hlavách je v podstatě logická: má-li být šéf NSA pravomocemi i platem na úrovni ministrů (jaký bude mít vlastně oficiální titul – že by další prezident?), měl by i jemu viset nad hlavou Damoklův meč odvolání. Co když dojde k podobnému mnohamiliónovému švindlu s dotacemi jako před časem na MŠMT (na němž Hnilička již v tu dobu pracoval jako Vládní zmocněnec pro sport), po němž byl od káry ´vypřažen´ odpovědný tahoun, tehdejší ministryně Valachová.
Všeobecnou nelibost vrchnosti již začátkem května při projednávání v senátu nejradikálněji zformuloval Marek Hilšer, jenž si odvážně zafantazíroval: „Že to není zákon pro pana poslance Hniličku? Myslím, že to není upřímné. Mám pocit, že tu máme jakýsi fenomén babišizace české společnosti. Chci-li získat dotace pro mou firmu, stanu se premiérem a dotaci si rozděluju sám pro sebe. Mně tento zákon připomíná něco podobného. Chci rozdělovat peníze do sportu, stanu se členem hnutí, napíšu si zákon a stanu se předsedou agentury. To je ten problém.” Bývalý brankář Hnilička byl připravený: „Na rány jsem zvyklý, ale toto byla poměrně tvrdá,” a poté po zbytek času klidně odpovídal na všechny senátorské výhrady. Proti přijetí zákona byla po tříhodinovém střetnutí většina 44 senátorů, norma se vrátila do Sněmovny.
S komentovanými výhradami se přidala i veřejnost: „Pro Hniličku životní kšeft. Jako národní gólman hrál druhé housle, teď si založil agenturu, 50 mega rozpočet, to se bude mít dobře.“ (P. Češka, Velké Opatovice) - „V Česku běžná věc. Když si nějaký povaleč usmysli, že půjde do vlády, tak tam půjde. To se vymysli nějaké ministerstvo a on se tam nacpe jako ministr.“ (V. Fonš, N. Jičín) - „Hnilička to dopracoval na vedoucího trafikanta v agentuře na rozkrádání peněz.“ (L. Fröhlich, Písek) – „Tak se mu to přece jenom povedlo. Další černá díra.“ (J. Nedakonický, Turnov) - „Hnilda si jen zařídil pěkný sportovní důchod!“ (K. Ondroušek, Brno) – „Hnilda pouze vyhnije!“ (D. Rubeš, Praha).

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV