Konec, vše do posledního hlásku spočteno. Nastal čas oplakávání ztrát a vidina dvou týdnů živených nadějí. Po předchozím soustředěném úsilí osminásobné přesily patřičně zhovadit jediného společného protivníka bude nyní dalším cílem zburcovat voliče natolik, aby pomohli dostat z Hradu člověka, jehož (i se všemi jeho neduhy, nedostatky, slabostmi a přešlapy) již všichni občané důvěrně znají a mají ho prokouknutého, a dosadit tam někoho, o němž se neví téměř zhola nic, nebo jenom něco zcela málo. Třeba to, co jsem se dozvěděl v pátek večer při společném venčení psů od sousedky: hlas dá prof. Drahošovi, jelikož už čtvrtstoletí s ním zpívá ve sboru. Nedošlo zřejmě nešťastnici, že v těchto volbách jde o prezidenta a ne o Zlatého slavíka.
Co živ budu, nepochopím, co a proč motivuje tzv. pražskou kavárnu, aby si pravidelně na někoho razantně nenávistně nezasedla. A vůbec, co je to vlastně ta pražská kavárna? To přece vždycky bývalo místo setkání představitelů společenské elity národa, novinářů, spisovatelů, politiků, filozofů či finančníků, kteří u kafíčka a viržinka řešili, jak jde život, kšefty a pravda. Proč je dnes tato instituce téměř výhradně spojována s kulturní sférou? A proč ze všech nejvíc jako povolaní odpůrníci všeho, co jim a jejich záměrům nevoní, křičí hlavně herci? Kde na to vůbec berou čas, když dopoledne tráví v dabingových studiích, cestou do divadla či na filmový casting ještě stihnou sfouknout nějakou rozmarně hloupoučkou reklamu, odpoledne zkouška nebo natáčení, večer představení, a pokud je zájezdové, tak návrat hodně po půlnoci. Anebo se tak ´občansky angažovaně´ realizují hlavně ti, jež jsou bez kšeftů, a tak si osobní frustraci vybíjejí na druhých, čím vyšších tím lépe?
Ale pochopitelně i oni mají právo vyjádřit se k čemukoli, jenom si musejí dát pozor na zaměňování běžně zvládnuté interpretace scénáře (tzv. text k memorování, v němž za případné blbosti odpovídá pouze autor) s produkcí vlastních myšlenek, jelikož to potom nemusí dopadnout nejlíp. A taky by neměli mluvit za druhé jenom proto, že ti druzí navštěvují jejich představení, protože z toho automaticky žádná názorová spřízněnost nevyplývá. Tak jako se třeba v Blesku vyslovil světoznámý Jan Rosák (světoznámý ze svých vystoupení v kostýmu fotbalového týmu Amfora), řka: „Myslím si, že prof. Drahoš ve druhém kole uspěje proti tomu člověku, kterého ani jmenovat nemůžu, a pochopitelně budu volit jeho. Pevně doufám, že se všichni rozumní lidé dají dohromady.“ Ještě že zanedbatelný bavič II. výkonnostní kategorie veřejně nezakázal těm nerozumným spoluobčanům, aby se řídili svým vlastním zřejmě blbým rozumem. Což už by jim ovšem zřejmě nedopřál další z bohulibých krajanů páter Halík, častý host na stránkách médií. Tolik nenávisti a zla vůči zatracovaným jsem ve tváři kněze, jenž by měl normálně šířit lásku a mír, viděl naposledy ve filmu Kladivo na čarodějnice.
A závěrem pro ulehčení trochu erotiky. Myslím, že s něčím podobným Miloš Zeman už ve svém zralém věku sotva počítal. Vždyť to se nestává ani mnohem mladším, aby na ně vyskočila (libo-li kde, ze křoví, výtahu, zákulisí, na terase toskánské vily, natož ve volební místnosti) děva nahoře bez, vystrčila ´napadenému´ výhrůžně obličeji vstříc oba prsníky (hezký slušný slovenský termín) a rozpřáhla ruce jakoby k objetí. Ale stalo se, k ničemu dramatickému však naštěstí nedošlo, jelikož pobaveně se tvářící ochranka zareagovala s pouze zanedbatelným zaspáním.
Nejzajímavější na celém incidentu byla ovšem dohra, když veřejně politicko-eroticky harašící Ukrajinka byla v tiskovinách fotograficky představena ne sice se zakrytým obličejem (což se dopřává i vrahům), leč pouze s počítačově rozostřenými bradavkami, jako by i to patřilo k ochraně osobnosti. Zlomyslní jazykové nyní tvrdí, že zatímco u Angeliny Diash došlo na základě zmíněného k předběžnému dlouhodobému zadržení, u Miloše Zemana naopak k předběžnému krátkodobému nadržení. Oběma to budiž přáno.
Jiří Macků
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
