Jiří Pálka: Humanitární otrokářství - 3. část | ParlamentniListy.cz

5.Islám a Evropa

Pokud přijmeme za svou ideologickou konstrukci multikulturalismus a budeme vytvářet společnost Jinakosti, pak víme, že my Češi jsme schopní tolerovat jiné praktiky a jiný způsob života. Tedy i ten muslimský.

1) Ale budou příchozí muslimové, pokud jich bude velké množství, schopní a ochotní tolerovat a respektovat naší bezbožnost a naší evropskou jinakost?

2) Vyjdeme-li z toho, že multikulturalismus je chybný projet, a budeme požadovat, aby se muslimové zařadili (integrovali nebo asimilovali) do naší společnosti, budou toho schopní a ochotní?

Na obě otázky nám dává odpověď náboženství islámu

5.1. Náboženství islámu

Islám je monoteistické náboženství. Zakladatelem islámu byl na začátku 7. století arabský obchodník Mohamed, kterého muslimové považují za proroka, kterému Bůh zjevil Korán. Ten spolu se sunnou – tedy Mohamedovými slovy a činy (příběhy ze života proroka) tvoří základy islámu. Muslimové se dělí na dvě velké skupiny: sunnity (75 až 90 %) a šíity (10-15 %). Islám je ucelené, uzavřené náboženství ukotvené v raném středověku. Protože se za celou historii nezměnil, vyznává pravidla, právo a morálku středověku. Nezná reformisty jako byli v křesťanství Calvin, Luther nebo Hus. Oproti jiným teologiím je to systém řešící nejenom náboženství, ale i praktickou stránku každodenního života - tedy právo, zvyky, etiku a morálku. Islámské právo je jednou pro vždy dané Bohem a nikdo ho nesmí měnit. Muslim tedy musí i v zemích s místním právem žít podle svých „božských zákonů“. To je základní problém muslimů jako migrantů přicházejících do jiných zemí s právem odvozeným od vládního systému. Vždy se budou snažit vynucovat svoje „boží zákonodárství“, které považují za lepší a vyspělejší.

Korán je literární dokument poplatný své době vzniku ( 7.století) a je inspirován judaismem a raným křesťanstvím. Je naplněn pasážemi plnými metafor a nejednoznačných formulací, takže každý muslim si zde nalezne to své. Mirumilovný zde najde verše o laskavých vztazích, ale stejně tak násilník a potenciální terorista zde najde zdůvodnění svých činů. Protože většina muslimů Korán do detailů nezná, řídí se spíše příběhy svého proroka Mohameda. A jelikož Mohamed byl jako obchodních také pouštní lupič a násilník, jeho morálka ani etika není příliš zářivá a neobstojí vedle evropské humanity. Mohamed vyznával cynický pragmatismus. Vycházel z toho, že nepřátelům může slibovat cokoliv, může lhát, a nemusí dodržovat jakoukoliv dohodu. Přepadával pocestné a jeho život byl daleko od cti a čestnosti, kterou například v Evropě vyznávali středověcí rytíři. V příbězích z jeho života těchto příkladů nalezneme celou řadu. Zabít bezvěrce, odpadlíka nebo člověka vyznávajícího jiné náboženství, není hřích, ale naopak bude za tento čin muslim v nebi odměněn.

Neřešitelným problémem je však jejich vztah k bezvěrcům a jiným náboženstvím. Tento vztah je absolutně netolerantní . Má v sobě prvky, které se mohou nazvat fašistickými a rasistickými plnými xenofóbie. Stačí uvést několik příkladů: (ukázky podle knihy Stručný životopis zakladatele islámu od Alí Síma)

Korán 9:14

Bojujte tedy proti nim (myslí se tím ateisté a vyznavači jiných náboženství) a Bůh vašima rukama potrestá a zahanbí a dopomůže vám k vítězství nad nimi a uzdraví hrudě věřících.

(Existují texty, v nichž se jednoznačně říká: „A proto je zabíjejte, kdekoliv je naleznete, neboť jejich vrazi budou v den vzkříšení odměněni…“)

Korán 5:51

Vy, kteří věříte! Neberte si židy a křesťany jako přátele, neboť oni jsou si přáteli jedni druhým….

Korán 9:23

Nechť si věřící neberou nevěřící za přátele místo věřících. Kdo tak učiní, nedostane se mu od Boha ničeho.

(Vysvětlení: Pokud nejste muslim, neuznávají vás muslimové a odmítají se s vámi stýkat. Považují vás za své nepřátelé. Z těchto doktrín pramení mimo jiné až patologická nenávist ke všemu jinému než je muslimské. A určitě to nezapadá do teorie multikulturalismu)

Korán 9: 29

Bojujte proti těm, kteří nevěří v Boha, a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a jeho posel , a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch , kterým se dostalo Písma, dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce ponížení.

(Vysvětlení: jelikož muslimové považují bezvěrce za své otroky, žádají, aby se vykoupili nějakou finanční částkou. Je tedy podle nich naší (bezvěrců a jinověrců) povinností jim platit „desátek“. Odtud pramení arogance muslimských migrantů, kteří nedokážou ani poděkovat za to, co jim západní společnost poskytuje.)

5.2. Terorismus

Teoretik moderního totálního islamismu Sajjid Qutb /(Egypťan, myslitel encyklopedického kalibru. Vystudoval Univerzitu v Káhiře a další studia absolvoval v USA. V 50 letech pomohl Násirovi k uchopení moci, ale v roce 1965 ho Násir nechal jako protistátní živel popravit.)

Qutb je neúprosný kritik západní kultury. Ve svých knihách říká: „…západní civilizace se svou demokracii , liberalismem, humanismem, prosperitou, lidskými právy není nejlepší uspořádání, ale je to CHOROBA, která hrozí zachvátit svět, jestliže ho před ní nezachrání ISLÁM! Pouze muslimové se dokáží díky správnému výkladu KORÁNU oprostit od této choroby. Korán je knihou Boží a návodem žití…V islámu je Bůh vším a vše je v Bohu, a Bůh musí tudíž vládnout všemu a nade vším.“

Podle Qutba je islám ohrožen neustálým tažením Židů a křižáků, kteří jej chtějí zničit, protože ví, že je jim duchovně nadřazený. Boj proti nim je celoživotní povinností každého muslima. Tento boj musí vést k totálnímu vítězství, protože islám je náboženstvím veškerého lidstva a celé lidstvo je musí dříve nebo později přijmout. Toto náboženství je „univerzální deklarace svobody z porobení jinými lidmi. Islám je systém totální spravedlnosti a rovnoprávnosti, pro všechny rasy , chudé i bohaté, nevzdělané i učené, nastolení absolutné důstojnosti pro všechny.“

Západ je pro muslimy nevyléčitelná choroba a s chorobou se nediskutuje. Choroba Západ se léčí zrušením všech zákonů stvořených člověkem a jejich nahrazením jediným zákonem Božím, platným pro všechny. Provede se to demontáží demokracie, parlamentu, voleb, politické debaty apod.

„Jestliže se nemuslimové pokusí svrhnout zákon Boží, islámský systém se musí bránit a spravedlivě je trestat podle islámské spravedlnosti a neposkytovat jim žádnou ochranu před Božím trestem. Islámská spravedlnost se docílí džihádem, tedy všemi dostupnými prostředky. Za toto vítězství stojí obětovat svůj život, neboť smrt ve jménu Boha je inspirací dalším bojovníkům…“ napsal Qutb.

Podobná slova zaznívají v mnoha mešitách na Středním východě i v Evropě. Nelze se pak divit, že v Evropě, ale i v jiných částech planety dochází k mnoha teroristickým útokům.

5.3. Počet teroristických útoků ve světě od roku 2014 - 2016

Na světě existuje nespočet kultur a náboženství. Násilné činy však na základě své náboženské ideologie převedené do fundamentalistické podoby generuje především islám.

V roce 2016 z Islámu vzešlo 2475 teroristických útoků v 61 zemích, při nichž bylo zabito 21 237, zraněno 26 664.

V roce 2015 z Islámu vzešlo 2862 teroristických útoků v zemích, při nichž vylo zabito 27 594 lidí, zraněno 26 141.

V roce 2014 z Islámu vzešlo 3002 teroristických útoků v zemích, při nichž vylo zabito 32 86, zraněno 27 522.

(Tuto statistiku publikoval The Religion of Peace)

To jsou krutá fakta. Na druhou stranu je nutné si položit základní otázku: Kolik obyvatel vyvraždili USA, Rusko a evropské armády v muslimských zemích (Afganistán, Irák, Sýrie, Libye, apod.)? A je jedno z jakých důvodů. Ukazuje se, že západní kultura je rovněž nositelem vysoké míry násilí a krvelačnosti .

5.4 Předběžná opatrnost

Na začátku této kapitoly jsme si položili otázku, jestli muslimští migranti jsou schopní na našem území tolerovat naší kulturu a náš způsob života. Odpověď je jednoznačně negativní. Jak vyplývá z doktríny jejich ideologie, z jejich náboženství - jsme jejich potenciální nepřátelé. Pravověrný muslim by se tedy měl snažit nás zlikvidovat. Alespoň menší část z nich se o to jistě pokusí. Problém je v tom, že nikdo nedokáže rozpoznat mezi muslimy, který z nich je terorista. Z hlediska předběžné opatrnosti bychom je neměli na naše území pouštět.
(Předběžná opatrnost je přijímána a všeobecně schvalována v ekologii jako samozřejmost. Je tedy logické, že bychom ho využili v otázkách bezpečnosti.)

Ale to neznamená, že bychom muslimům neměli pomáhat. Naopak -musíme jim pomáhat, co nejvíce a co nejúčinněji, chceme-li zastavit nevysychající migrantský proud. Je však nutné jim pomáhat především v jejich vlastní zemi (pokud to jde) nebo v zemích blízko jejich domovů, které jsou jim kulturně blízké. Jedná se především o humanitární dodávky, ale více by jim pomohlo vzdělávat je a rozšiřovat a modernizovat zemědělství a zemědělské oblasti, učit je rekultivovat zničenou půdu. Přínosné by bylo stavět přehrady na přívaly jarních vod a zavlažovací systémy pro zemědělské potřeby. Pomocí obnovitelných zdrojů / fotovoltaiky/ odsolovat mořskou vodu a získávat sladkou vodu. Ty evropské firmy, které tak nezbytně potřebují pracovníky, mohou svou výrobu přesunout do severní Afriky. Ty banky a mezinárodní finanční kruhy globálního kapitálu, které tak nadšeně vítají migranty, jistě rády zainvestují zásadní projekty v potřebných zemích. Jistě v sobě najdou solidaritu a část svých zisků poskytnou potřebným. Nebo ne? A když ne představitelé globálního kapitálu, proč my v ČR? My jsme neměli žádné kolonie, žádné země jsme nevykořisťovali, ani jsme nevydrancovali jejich nerostné bohatství. Nevedli jsme s nimi žádné války.

Pokud EU nezačne efektivně pomáhat africkým zemím, pak všechny řeči o solidaritě a humanitě jsou farizejské fráze a ideologické žvásty. Pak se ukáže, že skutečný důvod migrace je úplně jiný, než nám tvrdí evropské elity.

Druhá otázka zněla, jestli jsou muslimové schopní a ochotní se integrovat do naší společnosti.

5.5. Asimilace a integrace

Tuto otázku stručně řeší v kapitole Proměny a úskalí sociální integrace Jan Keller ve své knize: Evropské rozpory ve světle migrace. Odvolává se na uznávané sociology, kteří řeší zásadní otázku, jak zapojit do moderní společnosti nově příchozí , ale také na znevýhodněné skupiny stojící na okraji společnosti. Francouzský sociolog Emile Durkheim tvrdí, že každá společnost je založená na společném jednání jejich členů. Jednotlivci musejí být v kontaktu a navzájem spolupracovat a sledovat společné cíle. Pokud k tomu nedochází, nastává ve společnosti chaos a dochází k rozpadu systému. Existují-li vedle sebe paralelní skupiny dříve nebo později dochází k násilnostem. Z tohoto hlediska by bylo žádoucí, aby se migranti do společnosti integrovali. Tento koncept se prosazoval především v USA, kdy se předpokládalo, že nově příchozí postupně a nenávratně přejímají hodnoty a postoje a životní styl společnosti, jejímiž se stali členy. Jenomže přívržencům integrace je tento postoj „humanisty“ vyčítán s tím, že znásilňují jedinečnost mimoevropských kultur příchozích. Podle těchto kritiků migrantům většinová společnost zcela závazně určuje, jací mají být.. Multikulturalismus pak jakoukoliv asimilace a integraci odmítá. To má však svoje úskalí. Jestliže kulturní integrace žádá přijetí hodnot a cílů společnosti, do níž migrant přichází, integrace sociální znamená, že příchozí získává stejné kvalitní práci a může očekávat stejné podmínky a může se dopracovat stejné životní úrovně jako ostatní členové společnosti.

A tady můžeme na Kellerovu knihu navázat a definovat základní problém. Jestliže nedojde ke kulturní integraci, stává se uplatnění na trhu práce problematické. Takový jedinec v drsné konkurenční západní společnost selhává díky své „neintegrované kultuře“ a může pracovat pouze na nižších hůře placených pozicích. To vede k frustraci a k nenávisti vůči společnosti, která ho přijala. Navíc muslimové mnohokrát deklarovali, že odmítají žít podle západních zvykových a právních standardů, protože podle jejich názorů, je jejich islám hodnotnější a oni jsou lepší. Nedochází tedy k jejich integraci ani asimilaci a vzniká paralelní společnost.

Takže odpověď na druhou otázku - jsou-li muslimové schopní a ochotní se integrovat do společností, kam přicházejí, je opět negativní !!! Multikulturalismus tento postoj vítá a velebí, ale pro praktický chod každé společnosti je to neřešitelný problém. Tato paralelnost, dvojkolejnost práva a životních stylů nemůže skončit jinak než konfliktem, bojem, válkou. To chceme? To připustíme?

5.6. Migranti

Evropská unie prostřednictvím EK neustále vytváří mechanismy a tlaky na jednotlivé státy, aby přijímaly migranty. Migranti, kteří přicházejí do Evropy, však nejsou řádně zaregistrováni, nejsou řádně identifikováni. Navíc tito jedinci přicházejí bez dokladů, aby se jejich identifikace ztížila. Proč asi?

Díky této nejasné identifikaci je tudíž těžké vytvářet nějaké věrohodné statistiky. Jasnější představu o tom budou mít tajné služby jednotlivých států, ale ty se svými poznatky příliš nechlubí. Nicméně z uniklých informací se dá vyvozovat:

80% příchozích jsou ekonomičtí migranti, kteří nemají nárok na azyl ani přijetí
10 – 15% tvoří bojovníci Islámského státu, zločinci a násilníci. Ty bychom na své území v žádném případě pouštět neměli
5 -10 % mohou být migranté prchající před válkou a jejich životy jsou v ohrožení (Syřané). Po prověření by je měla EU i ČR přijímat a všemožně jim pomáhat. Měli bychom jim poskytnout časově omezený azyl. Po skončení konfliktu v jejich zemi, by se však museli vrátit domů.

Věkové rozložení migrantů
V drtivé většině se jedná o muže ve věkovém rozmezí od 15 – 40 let. Velmi často o svém věku a statutu /všichni jsou Syřané/ lžou a tváří se, že jsou děti. Tento potenciál mladých mužů by dělal problémy, ať by pocházeli z jakékoliv země a byli jakéhokoliv náboženství a kultury. Svým věkem jsou nositeli konfliktů a tudíž potenciální válečníci.

Jestliže za poslední 3 roky přišlo do Evropy cca 3- 4 miliony neprověřených migrantů, pak nejméně 10 % z nich jsou zločinci a teroristé, což je 300 000 až 400 000 lidí. Přibližně stejný počet se volně pohybuje po Evropě se snahou se vyhnout jakékoliv dodatečné identifikaci a zařazení do nějakého integračního systému. Proč asi?

Jenom tento jednoznačně nebezpečný počet muslimů je velmi vážným bezpečnostním rizikem pro celou Evropu. A za totální selhání při regulaci a řízení masové migrace z Afriky jsou zodpovědní všichni představitelé EU a především EK, kteří tuto situaci dopustili. Proto by měli být za svou nezodpovědnou činnost pohnáni k zodpovědnosti.

6. Humanitární otroctví a otrokářství

O co více EU a především EK selhává ve směru omezování migrace, o to více vytváří tlaky na jednotlivé země, aby dlouhodobě přijímali migranty. Po vzoru sociálního inženýrství generuje migrantské kvóty, které by měly být trvalé s platnosti podle všeho do roku 2050 (viz projekt Euromed a Lisabonská smlouva). ČR by podle tohoto konceptu měla ročně trvale přijímat nejméně 1500 migrantů. Jelikož se žádná země nehrne do toho, aby naplňovala zadání EK, začínají nezvolené elity EK vyhrožovat. Je logické, že si nejvíce troufají na menší státy. ČR je vyhrožováno nejenom sebráním dotací, ale také udělením vysokých pokut. Jistě se v brzké době objeví další ještě sofistikovanější pohrůžky a kroky.

6.1. Humanitární otroctví

EK občanům ČR říká, že nemají právo rozhodovat o své bezpečnosti, že nemají právo rozhodovat o sebeurčení, že nemají právo rozhodovat o tom, kdo se na území národního státu smí usadit a kdo ne. To ovšem znamená, že jsme přijali statut otroků. Ti také ve starověkem Římě nesměli rozhodovat o ničem, co se kolem nich dělo, i kdyby se jich to dotýkalo sebevíce. O nich rozhodovali druzí bez ohledu na jejich zájem.

6.2 Humanitární otrokářství

Základním probléme masové migrace je snaha migrantů usadit se v Německu a Švédsku nebo Anglii. Tam jim totiž kynou největší výhody a největší přísun sociálních dávek. Aby tomuto trendu EK zabránila, vymyslela další předpis z kategorie sociálního inženýrství, podle kterého chce migranty přesouvat mezi jednotlivými státy podle vygenerovaných kvót. Znamená to, že migranti, kteří přicházejí do EU dobrovolně, se na jejím území stávají otroky. EK a evropské řídící elity se tak dopracovali postavení a pravomocí odporných otrokářů. Ano je to „humorná nadsázka“, ale není na ní kus smutné pravdy?

7. Vyšší princip

Čas od času vysílá Česká televize starý černobílý film Vyšší princip, jehož hlavní postavou je gymnaziální profesor Málek, který svým studentům neustále domlouvá a vyžaduje pod argumentací vyššího principu mravního lepší chování a jednání. Jeho stále omílání této věty z něho činí nelogického podivína. Po zavraždění Říšského protektora Heydricha v atmosféře strachu nakreslí studenti obrázek zesměšňující tuto situaci. Jeden ze studentů však své spolužáky udá gestapu. Viníci jsou zatčeni a popraveni. Tehdy předstoupí před žáky starý profesor a pronese větu: „Z hlediska vyššího principu mravního není zločinem vražda tyrana…!“

Snad naše současná situace není tak zlá, jako byla za heydrichiády, ale je velmi vážná. Proto můžeme tento imperativ parafrázovat a říci: „Občané ČR si z hlediska vyššího principu mravního osobují právo odmítnout rozhodnutí EK i EU, pokud by tím byla ohrožena demokracie , bezpečnost a existence našeho státu.“

7.1. EK a ČR

EK a řídící elity EU tvrdí, že mají muslimskou migraci z Afriky pod kontrolou a vytvářejí dojem , že tento stav řeší. Stále volně však přicházejí statisíce až milion migrantů ročně a narůstají počty teroristických útoků. To dokládá, že EK ani EU nemá situaci pod kontrolou a není schopná zajistit v Evropě bezpečnost občanů ani budoucích generací.. EK tedy neplní svůj hlavní závazek vůči občanům Evropy, a proto nemá právo požadovat od jednotlivých zemí, aby přijímali nadiktované kvóty migrantů.

ČR má tři možnosti, jak tuto situaci řešit:

Můžeme se podřídit požadavkům EK , přijímat trvale určené množství migrantů , a navždy se vzdát práva rozhodovat o své existenci. Pak můžeme doufat, že technokratické řídící elity se budou snažit zajistit šťastný život každého jedince a náš život bude probíhat klidně a spokojeně pod imperativem Jinakosti. Tento postoj je pohodlný, ale riskantní, protože nikdo nemůže zaručit, že se tento nepřirozený koncept nezvrhne v trvalý konflikt všech zúčastněných.
Další možností je bránit svojí kulturní identitu , národnost, tradice i český stát. Znamená to jednoznačně a definitivně odmítnout přijímat jakékoliv množství muslimských migrantů, a to i za cenu, že se EK pokusí naší republiku nějakým způsobem trestat a bude hledat podle všeho i totalitní nástroje, jak nás přinutit k poslušnosti.
Pokud však EK bude trvat na svých nesmyslných trvalých kvótách a jiných nebezpečných nesmyslech, bude nejsprávnějším řešením vystoupení z EU a vytvoření neprostupné pečlivě hlídané hranice. Protože se o tuto cestu pokusí asi více státu,. je možné, že by se to mohlo i proti vůli globálního kapitálu alespoň krátkodobě podařit.

Svobodná existence našeho státu je důležitější než příliv eurodotací. Bude jistě lepší a důstojnější žít a třeba se i uskromnit za své, než se nechat zkorumpovat Evropou, která za dotace, bude požadovat potlačení naší svobody a de facto nás připraví o jakékoliv právo rozhodovat o svém osudu. Přijetím rozhodovacích mechanismů vyplývajících z Lisabonské smlouvy jsme jako malý stát kdykoliv přehlasováni velkými zeměmi a zájmy nejrůznějších globálních lobistických skupin. Tím bychom se vzdali práva na existenci a obranu svých zájmů a stali bychom se druhořadým státem v rámci našeho kontinentu. A to bychom neměli dopustit. V EU bychom měli setrvat jenom tehdy, pokud se tyto mechanismy zásadně nezmění v rámci smysluplné evropské reformy. Snaha prosadit za každou cenu multikulturalismus, nám však moc šancí na vybranou nedává.