Trump nezůstává jen u toho. Rozdmýchává také konflikt s Íránem, který hrozí přerůst ve vážnější, vojenskou konfrontaci. Ani evropští spojenci USA se nechtějí nechat zatáhnout do více méně imperialistické operace v Hormuzkém průlivu pod záminkou zajištění svobody mezinárodní plavby. Hormuzký průliv je jedním z neuralgických bodů planety. Tímto úzkým hrdlem odchází ze zemí Perského zálivu významná část vytěžené ropy, a to jak do západní Evropy, tak také do asijských zemí včetně Číny a Japonska.
Obchodní spor mezi USA a Čínou došel až do absurdní situace, když na nedávném, krachem skončeném jednání mezi oběma mocnostmi v Šanghaji Američané vnucovali Číně přijetí takových podmínek, které by Čína mohla akceptovat jen v případě prohrané války. Z nějakých důvodů, které průměrně bystrému pozorovateli unikají, potřebuje Trump spor Čínou držet stále ve hře. Čínský vývoz do Spojených států v tomto roce přitom klesá a Čína se dostala, pokud jde o exportéry do USA v objemu vývozu až na třetí místo za Kanadu a Mexiko. Vedoucí představitelé Číny musí být na jednu stranu z tohoto vývoje spokojeni. Po tomto ataku Spojených států na svou zemi, nemohou již mít žádné iluze, že by Spojené státy jen tak jednoduše opustily pozici první ekonomické mocnosti světa, právě ve prospěch Číny. A musí se podle toho také chovat.
Čína již před několika lety zahájila strategii ,,Nové hedvábné cesty", a to jak pozemní, tak námořní. Čína v zásadě chce pomoci řadě afrických a asijských zemí, vybudovat potřebnou infrastrukturu (dálnice a železnice přes střední Asii a Rusko do Evropy; nové přístavy v Asii i Africe aj.), která by jim umožnila zintenzivnit mezinárodní obchod v prvé řadě s Čínou. Čína potřebuje suroviny pro další rozvoj svého průmyslu, ale potřebuje také odbyt pro své výrobky. Takto může v zásadě v několika letech nahradit ztracené trhy ve Spojených státech či jinde. Byla to od čínských vůdců správná strategická iniciativa, která může v příštích letech rozhodnout o přesunu těžiště světového obchodu do východní Asie.
První reakce Číny na další hrozbu navýšení cel na dovoz čínského zboží do USA o 10% v celkovém objemu 300 mld. dolarů od letošního září byla náznakem, že by mohla jít cestou devalvace své měny. Byl to ovšem jen náznak, a to v rámci dispozic čínské národní banky, takže ani Mezinárodní měnový fond (MMF) postup Číňanů neshledává - na rozdíl od Trumpa - jako měnovou manipulaci.
Čína je ovšem v současné době až příliš navázána na dolar, coby hlavní světovou měnu. Zejména nákupy surovin, které Čína pro svůj zpracovatelský průmysl nezbytně potřebuje ze zahraničí, jsou prováděny prakticky výhradně v dolarech. Pokud by snad Čína skutečně devalvovala, ale nemyslím, že o tom vážně uvažuje, znamenalo by to prakticky okamžitě zdražení všech dovozů do Číny. Nicméně Čína musí ve vlastním strategickém zájmu v blízké budoucnosti zahájit proces odpoutávání od dolaru, jako od hlavní světové zúčtovací měny. Podobnou cestou šlo v posledních letech také Rusko, které se zbavovalo dolarů ze svých devizových zásob a nahrazovalo je eurem, zlatem a čínskými jüany. A vyhledávalo především taková zúčtování s partnery v zahraničněobchodních platbách, které nebyly postaveny na dolaru.
Samozřejmě, čínská ekonomika je dnes podstatně silnější a diverzifikovanější nežli ekonomika Ruska, proto bude tento proces mnohem složitější a může trvat řadu let. Ale Čína se musí touto cestou ve vlastní zájmu vydat. To musí být jejím vůdcům po Trumpových atacích zcela jasné. V tuto chvíli nastala, v důsledku americko-čínského obchodního sporu a brexitu, turbulentní situace nejen na finančních světových trzích, ale také na komoditních trzích. Na šestileté maximum vystoupala cena zlata, která je dnes vyšší než 1500 dolarů za trojskou unci (například v roce 2015 činila cena jedné unce cca 1100 dolarů). Americké akcie byly v minulém tydnu jako na houpačce. Podle mého názoru, pokud Trump bude stupňovat své více méně neobratné zásahy do světové ekonomiky, může docházet na amerických akciových trzích k velkým ztrátám. A vzhledem k tomu, že miliony nebo spíše desítky milionů Američanů jsou majiteli akcií mnoha společností, pokud se bude snižovat cena akcií, vlastně budou přicházet o majetek. Trump tak v tuto chvíli musí udělat něco, co by posílilo důvěru Američanů ve finanční trhy (Tím ovšem nemám právě na mysli brutální tlak na FED, aby dále snížil úrokové sazby.) nebo bude turbulentní vývoj akcií pokračovat. Trump by tak mohl velmi významně ohrozit své znovuzvolení do úřadu americké prezidenta. Američany, tedy majitele akcií, nemusí příliš zajímat, že se makroekonomická čísla americké ekonomiky vyvíjejí pozitivně, pokud přijdou o část hodnoty svých akcií.
A jak to vypadá s možností světové recese?
Institut pro ekonomický vývoj (IFO) informuje o náladě na světových trzích. Vlastně každého, a to nejen ty, kdo se pohybují v ekonomice či politice, zajímá, zda se blíží recese světového hospodářství. Anebo zda jsme už dokonce na jejím prahu. Podle indexu prodejních manažerů (PMI) pro zpracovatelský průmysl není právě optimální výhled v Německu. Nákupní manažeři v Německu signalizují pokles zakázek v průmyslu. Podobný vývoj je zaznamenáván i v Česku a podíváme - li se na křivky vývoje PMI v Německu a v Česku v posledních letech, můžeme konstatovat, že ta ,,česká křivka" PMI de facto opisuje ,,křivku německou".
Jiný je ovšem vývoj, pokud jde o zakázky v průmyslu v Číně a ve Spojených státech.
Je pochopitelně potřeba si uvědomit, že ani v Číně již dnes sektor zpracovatelského průmyslu není dominantní. Sektor služeb také v Číně představuje více než 50% výkonu národního hospodářství. V Německu je to přes dvě třetiny a v USA dokonce 80%. PMI služeb ve všech těchto třech zemích roste. Můžeme tedy bez přehánění říci, že Spojené státy a Čína jsou v nejbližší době poměrně vzdálené od recese.
Bohužel, lokomotiva EU - Německo - zaznamenává jiný vývoj. Zpracovatelský průmysl klesá rychleji nežli rostou služby. Průmysl v Německu v červnu klesl o 6% a velmi pravděpodobně může tento vývoj pokračovat v celém třetím čtvrtletí, což Německo po dvou mezikvartálních poklesech přivede do recese. Jen tak pro zajímavost, pokud jde o Německo, tovární zakázky ze světa mimo eurozónu poskočily meziročně téměř o 9%. V samotném Německu ovšem objednávky meziročně klesly o 1% a od zbytku eurozóny dostaly německé zpracovatelské firmy zakázky menší o 0,6 %. Celkově jsou ovšem tovární zakázky vyšší o 2,5%. Německé vývozy do Asie rostou o 5%, do USA o 7%, ale do ostatních států EU klesají o 3%. To je způsobeno jednoznačně poklesem německého vývozu do Velké Británie a Irska o 10% (!).
V každém případě však čísla, která jsou k dispozici, zatím nesvědčí o tom, že by na německou ekonomiku doléhal nějak významněji obchodní spor mezi USA a Čínou. A naopak, pokles vývozu na Britské ostrovy je jen jakousi malou přípravou na to, co přijde ve vzájemném obchodě mezi státy EU a VB po 31.říjnu, po velmi pravděpodobném tvrdém brexitu, tedy po 31. říjnu.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
_635340008670404046.jpg&id=21882)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
