Trump nezůstává jen u toho. Rozdmýchává také konflikt s Íránem, který hrozí přerůst ve vážnější, vojenskou konfrontaci. Ani evropští spojenci USA se nechtějí nechat zatáhnout do více méně imperialistické operace v Hormuzkém průlivu pod záminkou zajištění svobody mezinárodní plavby. Hormuzký průliv je jedním z neuralgických bodů planety. Tímto úzkým hrdlem odchází ze zemí Perského zálivu významná část vytěžené ropy, a to jak do západní Evropy, tak také do asijských zemí včetně Číny a Japonska.

Obchodní spor mezi USA a Čínou došel až do absurdní situace, když na nedávném, krachem skončeném jednání mezi oběma mocnostmi v Šanghaji Američané vnucovali Číně přijetí takových podmínek, které by Čína mohla akceptovat jen v případě prohrané války. Z nějakých důvodů, které průměrně bystrému pozorovateli unikají, potřebuje Trump spor Čínou držet stále ve hře. Čínský vývoz do Spojených států v tomto roce přitom klesá a Čína se dostala, pokud jde o exportéry do USA v objemu vývozu až na třetí místo za Kanadu a Mexiko. Vedoucí představitelé Číny musí být na jednu stranu z tohoto vývoje spokojeni. Po tomto ataku Spojených států na svou zemi, nemohou již mít žádné iluze, že by Spojené státy jen tak jednoduše opustily pozici první ekonomické mocnosti světa, právě ve prospěch Číny. A musí se podle toho také chovat.

Čína již před několika lety zahájila strategii ,,Nové hedvábné cesty", a to jak pozemní, tak námořní. Čína v zásadě chce pomoci řadě afrických a asijských zemí, vybudovat potřebnou infrastrukturu (dálnice a železnice přes střední Asii a Rusko do Evropy; nové přístavy v Asii i Africe aj.), která by jim umožnila zintenzivnit mezinárodní obchod v prvé řadě s Čínou. Čína potřebuje suroviny pro další rozvoj svého průmyslu, ale potřebuje také odbyt pro své výrobky. Takto může v zásadě v několika letech nahradit ztracené trhy ve Spojených státech či jinde. Byla to od čínských vůdců správná strategická iniciativa, která může v příštích letech rozhodnout o přesunu těžiště světového obchodu do východní Asie.

První reakce Číny na další hrozbu navýšení cel na dovoz čínského zboží do USA o 10% v celkovém objemu 300 mld. dolarů od letošního září byla náznakem, že by mohla jít cestou devalvace své měny. Byl to ovšem jen náznak, a to v rámci dispozic čínské národní banky, takže ani Mezinárodní měnový fond (MMF) postup Číňanů neshledává - na rozdíl od Trumpa - jako měnovou manipulaci.