Autoři v článku velmi přesně analyzují nebezpečí, které pro izraelskou demokracii plyne z postojů současného a budoucího premiéra Netanjahua a jeho pravicově-nacionální koalice. Zakladatelé izraelského státu v čele s Ben Gurionem, hovořili o izraelském státu jako o židovském a demokratickém. Tedy jako o státu pro všechny občany, včetně početně významné menšiny izraelských Arabů, kteří jsou státními občany Izraele.

B. Netanjahu před nedávnými volbami ovšem použil tuto formulaci: „Izrael není státem všech občanů. Díky novému, námi přijatému zákonu o národním státě, je Izrael národním státem židovského lidu“. To je závažné tvrzení, které se v českém tisku sice okrajově objevilo, ale nebylo nijak komentováno jaké to může mít důsledky. Je totiž závažnou ranou českou pravicí, prezidentem Milošem Zemanem a samotnými Izraelci opakované mantře o Izraeli jako o jediné demokracii na Blízkém východě. Pokud pravicově-nacionální vládní koalice seskupená kolem Netanjahuova Likudu dovede tento výklad zákona až do smutných konců, stane se 1,2 mil. izraelských Arabů občany druhého řádu.

Ve svém článku se oba autoři zabývají také slabostí izraelské levice, tedy zejména Strany práce, ale také liberálně levicového Merezu, jak se ukázala v parlamentních volbách s tím, že tyto strany musí hledat nová programová poselství, ale také nové charismatické vůdčí osobnosti schopné jasně sdělit, že jsou připraveny spolupracovat se stranami arabské menšiny.