V zásadě musím říci, že se s ním shoduji na základních příčinách, proč nastal po roce 2010 úpadek sociální demokracie. Pro úplnost chybí ještě dodat, že počátkem června 2010 jsem skončil v čele této strany. Pečínka má pravdu v tom, že až do konce mé éry byla „ČSSD federací různých proudů a sil“. Já bych ještě dodal, že ve vedení této strany vedle mně seděli lidé, které jsem někdy těžko osobně snášel (aniž jsem jim to dával najevo) a obtížněji jsem se vyrovnával s jejich názory, ale o jejichž politické užitečnosti jsem nikdy nepochyboval. Právě tyto velmi rozdílné a někdy barvité figury ve vedení ČSSD či blízko jejího vedení se pohybující viditelní politici, působící především ve sněmovně, způsobovali, že ČSSD byla atraktivní pro nejrůznější voličské skupiny a vrstvy české společnosti. David Rath měl jinou rétoriku nežli např. Vítězslav Jandák anebo Zdeněk Škromach, ale všichni byli interesantními řečníky, kteří působili na široké (byť rozdílné) vrstvy voličů. Jako číslo dvě v tehdejší hierarchii ČSSD stojící Sobotka, měl rovněž značnou přitažlivost pro část voličů, byť později jako lídr strany selhal. Tedy v první řadě strana měla zajímavé osobnosti, které byly nuceny na sobě pracovat a spolupracovat. A soupeře jsme zásadně hledali venku a ne ve stranických řadách.

Ve straně se podařilo zajistit, alespoň pro potřeby jejich vedoucích politiků, vynikající systém analytické práce. Jako předseda jsem já, i moji nejbližší spolupracovníci, každý měsíc věděl, jak se mění a vyvíjí názorová hladina české společnosti. Bylo pak možné chytře nakalibrovat rétoriku k problémům, které velká část společnosti považovala za reálné problémy svého života a vyhnout se marginalitám.

Strana tehdy, díky lidem jako byl Dimun a Tvrdík pod mým vedením, se snažila udržovat trvalou „strategickou iniciativu“ v politickém prostoru. Snažili jsme se, abychom byli první, kdo přijde do diskuze s určitou myšlenkou, s určitým programovým cílem či nápadem. Ale aby to současně bylo v souladu s výsledky naší analytiky. K marginálním problémům a jejich řešení jsou lidé pochopitelně hluší.

Za mého působení v čele se přímo pěstovaly názorové proudy a platformy. To bylo jen tak mimochodem jedním z cílů programu modernizace, který strana uskutečňovala v letech 2007 – 2009.

Mnohé z těchto prvků politické práce převzal A. Babiš a jeho lidé. Za Sobotky je sociální demokracie pomalu a někdy i rychle opouštěla. Bez kvalitní analytické činnosti prostě není možná dobrá syntéza.