Jiří Paroubek: Koalice, lidová fronta, jednotná levice či něco jiného?

V současné době má soc. dem. volební preference hrubým odhadem mezi 5 – 7%. Mezi jednotlivými výzkumnými agenturami přitom existují značné rozdíly ve volebních odhadech.

Podívejme se na možnosti, které v současné době sociální demokracie má, pokud chce dál zůstat parlamentní stranou.

První varianta:

Předvolební spolupráce s hnutím ANO

Neboli vytvoření společné kandidátky levého středu, ČSSD a hnutí ANO. Tato možnost byla ale v zásadě striktně a promptně odmítnuta předáky sociální demokracie. Já na jejich místě bych ale tak striktní nebyl. Vše chce velmi chladnou úvahu.

To, že ministři sociální demokracie osobně trpí ve vládě pod vedením A. Babiše, umím plně pochopit. Na druhou stranu však prosadili velkou část sociálnědemokratického programu, což by s pravostředovými partnery typu STAN, ODS, TOP 09 a lidovci, nebylo prakticky možné.

Hnutí ANO je dokonale bezprogramové. Je to v podstatě populistické hnutí vůdcovského typu. To, co rozhodne vůdce hnutí, který je často inspirován průzkumy veřejného mínění, to pak jeho ministři prosazují. Naopak sociální demokracie je ideová strana, se schopností pragmatického jednání, která může programově zcela ovládnout pole. A to se také, zejména v prvních třech letech společné vlády s hnutím ANO, v níž ČSSD byla juniorním partnerem, stalo. To, že tyto zjevné politické úspěchy ČSSD nedokázala přetavit ve výraznější nárůst preferencí, je způsobeno jinými faktory. Možná personálními, chabým marketingem, ale také velkou politickou zátěží, kterou tato strana má po předchozím vedení B. Sobotky. Volební koalice s A. Babišem je zřejmě pro ČSSD definitivně ztracená, ale v zásadě by této straně zajišťovala vcelku bezbolestně nějakých 12 – 15 mandátů.

Druhá varianta:

Koalice se Zelenými

Po čerstvém rozhodnutí Ústavního soudu to může být koalice třeba se třemi či čtyřmi politickými partnery, pokud s nimi ČSSD nalezne shodu. V první řadě shodu programovou. Dále shodu personální a shodu na politickém postupu.

Sociální demokracie přitom nemusí vůbec trpět nějakým flagelantstvím. Její ministři, zejména J. Hamáček, J. Maláčová a také odborník – ministr M. Toman, podali velmi dobré výkony. Pro volební kampaň se na nich dá stavět.

Problémem Zelených je, že jsou politicky poněkud někde jinde než sociální demokracie. To některým agilním straníkům v ČSSD ale uniká, protože se s myšlenkou úzké spolupráce se Zelenými zcela identifikovali. Nicméně poselství víkendového sjezdu Zelených je jednoznačné:

- ČSSD nesmí, pokud chce spolupracovat se Zelenými, uvažovat o příští vládní spolupráci s hnutím ANO. To bych nazval něčím jako je „omezená politická suverenita“ sociální demokracie. Už to samo o sobě musí na voliče působit pohoršlivě. Vypadá to, jako kdyby na kandidátku strany Zelených vstupovali sociální demokraté a ne naopak.

- Zelení velmi radikálně hodností vývoj v Rusku a v Číně, a to v podstatě slovy, které používají lídři pravice; sociální demokraté přitom před pár dny v poslanecké sněmovně nehlasovali spolu s hnutím ANO pro radikální protiruské výzvy…

- Šliby Zelených o ukončení těžby hnědého uhlí do roku 2033 nebo dokonce do roku 2030, jsou prakticky nerealizovatelné. Znamenalo by to de facto vrhnout ohromný balík peněz na „přestrojení“ všech městských tepláren v zemi, které jsou na bázi spalování hnědého uhlí. Tzn. závazek státu vynaložit v příštích zhruba deseti letech desítky miliard korun (někde jsem četl možná číslo 250 mld. Kč).

Těch rozdílů v politice obou stran je celá řada, ale to nejpodstatnější je, že Zelení dávají veřejně najevo, že sociální demokracie je jejich až třetí anebo dokonce až šestá volba. Za STAN a Piráty, za Minářem, ale také zřejmě za TOP 09 apod.. Jinak řečeno, jsou politicky někde jinde, než si vysnili někteří sociální demokraté. Prostě chce to trpělivé jednání a vzájemný závazek o tom, nepouštět detaily z jednání a různé předběžné podmínky do médií před ukončením jednání.

Třetí varianta:

Spolupráce ČSSD a KSČM

Po rozhodnutí Ústavního soudu se zdá být tato varianta prakticky vyloučena. Historická zátěž bývalé totalitní státostrany je stále velká a praktický přínos v mandátech by byl malý.

Čtvrtá varianta:

Samostatný postup ČSSD s využitím nezávislých osobností jak z prostředí odborů, sportu, kultury apod.. Je ovšem otázkou, kdo se bude chtít identifikovat se stranou, která nedává záruku, že angažmá v politice příslušné osobnosti skončí úspěchem, tedy volbou do sněmovny.

Velice bych doporučoval, aby všechny tyto varianty byly podrobeny velice pečlivému a zejména velmi kvalifikovaně prováděnému průzkumu veřejného mínění. A to nejen u jedné renomované agentury. není to žádná legrace. Jedná se o budoucnost sociální demokracie – nejstaršího politického hnutí v zemi.

Jít předem do voleb s tím, že po volbách nebudu spolupracovat s hnutím ANO (a samozřejmě také s komunisty) víceméně evokuje, že jediná možnost, jak strana valorizuje svůj případný volební úspěch – tedy to, že se dostane do sněmovny s 10 – 20 mandáty – bude účast v pravostředové koalici všech proti Andreji Babišovi. Taková situace může skutečně nastat.

Když se nezaujatě dívám na poslední průzkumy veřejného mínění, je z nich patrné, že pravice, -tedy v souhrnu obě dvě pravostředové koalice – není schopná získat absolutní většinu mandátů v nové sněmovně. Bude zde stále silné hnutí ANO, dále SPD kolem hranice 10% mandátů, a zřejmě také komunisté a sociální demokraté. S komunisty a s SPD nechce spolupracovat nikdo. Takže s nimi případná spolupráce spojené pravice na vládní úrovni nepřipadá v úvahu. A tak jediné, co připadá v úvahu, pokud i po volbách pravice zůstane v jednom politickém táboře, bude přitáhnout k vládní spolupráci také sociální demokraty. Anebo se domluvit na jejich parlamentní podpoře menšinové vlády pravice. Rád bych věděl, jestli si to ti soc.dem., kteří dnes horují proti spolupráci s hnutím ANO A. Babiše, vůbec uvědomují.

Smyslem existence politické strany je přeci získání alespoň části politické moci a uplatňování zájmů jejích voličů. V opozici zájmy svých voličů ještě nikdy nikdo neuplatnil. Pokud by ČSSD po příštích volbách šla do přímé nebo nepřímé spolupráce s pravicí, bylo by to pro ni ještě ničivější nežli spolupráce s A. Babišem.

Kromě toho, ti voliči, kteří dnes volí A. Babiše, často bývalí voliči ČSSD a KSČM, těžko budou opouštět ve volbách hnutí ANO ve prospěch sociální demokracie, pokud bude existovat nějaká možnost její vládní spolupráce s pravicí.

Není to snadné rozhodování. Ale vyslovovat už dnes kategorické závěry s tím ne a těmi jasně ano, i když neznám podmínky spolupráce, je poněkud předčasné. Chce to klidně pracovat na programu, zveřejnit jej co nejrychleji k vnitrostranické diskusi a k diskusi s veřejností a uchopit strategickou iniciativu.

Tak, jak znám programové dokumenty současné ČSSD, není tam nic, co by bylo proti srsti např. právě Zeleným. Je tam velký důraz na ekologii a zelenou politiku, což je konec konců jeden z programových cílů stran moderní levice v západní Evropě.

Volební preference stran – leden 2021