Tou jasnou populistickou stranu, prakticky nic nezakrývající, že je stranou na jedno použití, byly Věci veřejné. Tvářily se na veřejnosti jako softsociální demokracie, ale ve skutečnosti to byl projekt, který měl jen odvést dezorientovanou část levostředových voličů od ČSSD. V okamžiku voleb do sněmovny v roce 2010 je volil každý devátý volič. S Věcmi veřejnými to ale bylo jako s krásným automobilem. Koupíte jej naleštěný v autosalonu, ale již při odvozu do bydliště ztrácí zakoupený automobil možná až čtvrtinu své hodnoty, za kterou byl zakoupen. Voliči Věcem veřejným ubývali každým dnem, jejich podpora ve veřejnosti tála rychle jako sníh na slunci, až zcela roztála.

Druhou populistickou stranou, která v podstatě zachránila v roce 2010 pravici od zdrcující porážky ve volbách, byly Schwarzenbergerova a Kalouskova TOP 09. Skvěle zvládnutým marketingem s podporou médií, a to i veřejnoprávních, se TOP 09 podařilo vytvořit u významné části veřejnosti představu, že oni jsou ti kvalifikovaní, erudovaní, kteří zabrání pádu českých veřejných financí, který ve skutečnosti ani nehrozil. Výsledkem naopak byl další ohromný nárůst státního dluhu v situaci, kdy ministerstvo financí řídil M. Kalousek (2007-2009 a 2010-2013).

V roce 2013 vtrhnul na politickou scénu se svým populistickým hnutím vůdcovského typu A. Babiš. Stal se hned při své volební premiéře součástí vládní koalice. A obsadil klíčovou funkci ministra financí. Dobře zvládnutou marketingovou strategií využívající neschopnosti introvertních ministrů a premiéra za ČSSD (Sobotka, Marksová-Tominová) komunikovat úspěchy vlády, postupně ovládl mediální prostor. Babišovo hnutí ANO nemá ani dlouhodobý program, vlastně nikdo neví kam toto hnutí vlastně směřuje a kam jako hlavní koaliční strana po sněmovních volbách v roce 2017 vede republiku. Vládní program koaliční vlády byl počátkem roku 2018 zpracován s viditelným převažujícím programovým vlivem ČSSD. Vláda od svého vzniku pracovala velmi dobře, a to po převážnou část volebního období. Prakticky můžeme říci, že až do letošních prázdnin pracovala výtečně. A. Babiš dokázal po celou dobu skvěle valorizovat dobré výsledky koaliční vlády plynoucí z uskutečnění programových záměrů, které jsou především z dílny sociální demokracie. Zhruba v polovině léta došlo ovšem k závažné změně a následně k seriálu chyb premiéra plynoucích z toho, že ve svém politickém rozhodování dává zásadně přednost nikoliv ideovým a programovým principům, ale potřebám marketingu tak, jak jej vidí jeho marketingoví poradci. A tak, když došli Babišovi marketingoví odborníci k názoru, že je dobré v zájmu volebních výsledků hnutí ANO v krajských a senátních volbách, změkčit přístup k šíření Covid-19, A. Babiš to udělal. Byla to největší chyba jeho politické kariéry, která jej může politicky zničit. Ale bohužel může mít zničující vliv také na koaličního partnera hnutí ANO, ČSSD, jejíž předáci se řadu týdnů snažili rozpohybovat A. Babiše k aktivnějším opatřením proti šíření pandemie. Prostě A. Babiš se dostal na mez možností své politiky, kterou především určuje marketing. Nevzal si poučení z jarního výtečného postupu vlastní vlády v boji proti koronaviru, který se opíral jednoznačně o vědecké a statistické poznatky.